Lucifer 2: Děti a monstra
Koho si představíte jako Satana? Vybaví se vám stvoření s rohy, kopyty a ocasem? Masivní rudý chlapík s bradkou a křídly? Nebo neoblíbený fyzikář ze střední školy? Obraz Lucifera se v průběhu času neustále proměňuje a kdo zná Neila Gaimana, ví, že si úspěšný spisovatel a scenárista s mytologickými postavami rád pohrává.
Slavná komiksová série Sandman od Neila Gaimana překypuje fantazií. Ono ostatně musí být zřejmé, že k napsání byla potřeba solidní dávka představivosti, už dle samotného složení postav. Hlavním charakterem je Sen, patřící do prazvláštní rodinky Věčných, přičemž za sourozence má například Smrt, Osud nebo Zoufalství. Jednou z figurek, která se příběhem mihne, je také Lucifer, jenž ve výsledku rezignuje na funkci vládce pekla a odejde do důchodu na Zem. Konkrétně zvolil Los Angeles.
A tady začíná samostatná řada Lucifer, kterou píše Mike Carey. Světlonoš v první knize udělal špinavou práci za nebe, za níž byl odměněn předmětem nepředstavitelné síly - branou, která vede do ještě nestvořené nicoty. Jak se píše na zadní straně druhého dílu, je brána sama o sobě pouhým nástrojem. A Lucifer tento nástroj hodlá použít, aby naplnil své skutečné cíle. Zatímco bývalý vládce pekelných hord však stále putuje za ztracenými křídly do japonského zásvětí, přitahuje brána k jeho losangeleskému baru nejrůznější síly. Síly, které chtějí ovládnout naši realitu a zničit ji na kousíčky.
Hned od prvních stránek Dětí a monster je patrné, že Carey přešel k osobitějšímu stylu vyprávění. Příběh skládá mnohem přímočařeji tak, že za sebe sází jednu zajímavou situaci za druhou. Nahota, krev, démoni, pokusy o vraždu, to vše na sebe plynule navazuje a vytváří komplexní svět, v němž je většina informací explicitně řečena a zobrazena. Není to vůbec na škodu, jelikož Lucifer díky akci působí mnohem úderněji. Odpoutáno tedy jest od (nepříliš povedeného) následování Neila Gaimana za pomocí sáhodlouhých dialogů a komentářů.
S menším počtem slov a větším důrazem na vizuální atrakce se však zvýšila i celková epičnost. Z této druhé knihy je konečně znát, že Ďáblovi jde o něco velkého a nehádá se jen o pár báboviček na pozemském i nadpozemském hřišti. A taktéž je citelné, že s ohledem na monumentálnost ústřední zápletky se protistrana nezdráhá obětovat klidně tisíce nevinných lidských životů, pakliže se tím přiblíží ke svému cíli.
Ačkoliv je kresba veskrze tradiční a nijak zvlášť jedinečná, podtrhuje fungující dynamiku Dětí a monster, a je tedy zřejmé, že druhá souborná kniha elegantního blonďáka válcuje první. Možná i díky odvaze udělat razantní změnu si tato hororová fantasy vysloužila nominaci na prestižní cenu Willa Eisnera.
Lucifer 2: Děti a monstra, scénář Mike Carey, kresba Peter Gross, Ryan Kelly, Dean Ormston, překlad Štěpán Kopřiva, nakladatelství Netopejr, 2009, 208 s.
