Lucka, Maceška a já

Zdá se být novodobou tradicí spisovatelů usazených v moravské metropoli, že pokud píší částečně biografickou prózu, zašifrují do ní současně zkušenost své generace, přičemž skutečným postavám jsou pozměněna jména a částečně i charaktery. Po Řezníčkových Hvězdách kvelbu, "románu mládí" o brněnské bohémě 50. let, a Brněnském metru Bogdana Trojaka, opisujícím poetickou generaci raných 90. let, se do podobné kompozice pustil i básník a nakladatel Martin Reiner (nar. 1964).

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Obálka knihy Lucka, Maceška a já | Foto: Nakladatelství Druhé město

Děj začíná na konci 90. let minulého století, kdy mladý muž, Tomáš, přichází do Brna, ještě staženého okružím socialismu, a začíná nahlížet do jeho kulturních vrstev. Vyhledává především ty neoficiální, nepovolené, samizdatové. Zásadní je pro něj informace o básníku Maceškovi (za nímž se skrývá skutečné Rainerovo kruciální setkání s básníkem Ivanem Blatným), emigrantem ztraceným kdesi v anglickém blázinci či starobinci. Tomášovou životní iniciací má být úkol nalézt autora tajemného milostného vzkazu. Spouští se tak řada události, v nichž krystalizuje jedno mladistvé osobní hledání, ale zároveň se z nich rýsuje postupná změna společenských podmínek. Příběh se v jednom momentu rozbíhá do dvou vzpomínkových linií. Jedna je věnována pátrání po osudech zmizelého básníka, což Tomáše vede "na zkušenou", na cestu do Anglie, kde se s Maceškou setká těsně před jeho nevyjasněnou smrtí. Vynikající jsou scény popisující pouť člověka z uzavřeného prostoru a hranic do "svobodného světa". Pojmy "uvolňování" a "osvobozování" se zde vyjevují v několikerém významu. Tomášovo poznávání je ale také stimulováno okolnostmi, které si neplánoval a jen stěží mohl předpokládat. To když je jeho přítelkyně Marta dočasně léčena v psychiatrickém zařízení z maniodeprese a on se stará o její pětiletou dceru Lucku. Praktická nutnost péče o malé, občas svéhlavé děvčátko podnítí další Tomášovu proměnu. Reiner zde nediskutuje o smyslu mužství či otcovství. Vztah dospělého a dítěte je spíš obrazem uvědomování si vlastní identity.

V pořadí druhá Reinerova prozaická kniha následuje po šesti básnických sbírkách, jedné novele a po výběru z fejetonů. Poté, co jako majitel v roce 2005 ukončil dlouholetou činnost nakladatelství Petrov, založil nakladatelství nové - Druhé město. Jde tedy o rozmar, experiment, nebo nutkavost podnícenou "psavým" okolím? Ať jakkoliv, především je Lucka, Maceška a já čtivý příběh o sbližování s vlastním nitrem i s dětským světem. Navíc je jaksi mimovolnou reflexí přelomu 80. a 90. let minulého století. Žádné srovnávání malých a velkých dějin. Jenom přirozeně plynoucí život. Dle tvrzení autora byl tento text psán a přepisován několik let. Přesto nepůsobí nijak vykonstruovaně či strojeně. Naopak, jako vypravěč našel Martin Reiner velmi sympatickou, téměř minimalistickou, ale zároveň svěží formu. I občasné stopy autorova básnického založení, které se možná Martin Reiner snažil popřít, ale ne násilně eliminovat, jsou příjemným ozvláštněním.

Martin Reiner | Foto: archiv autora

Lucka, Maceška a já je próza bezesporu zdařilá. Možná proto, že autor je v psaní a literárním dění znalý a verzírovaný. Určitě ale z důvodu, že i když své dílo pečlivě zkomponoval, zároveň v něm dokázal zachytit a udržet přitažlivý pocit opravdovosti, ba upřímnosti.

Martin Reiner, Lucka, Maceška a já, Druhé město, Brno 2009, 176 s.

Milena M. Marešová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme