Města na planině: Neměnný majestát příběhu

V závěrečné části McCarthyho Pohraniční trilogie se setkávají hrdinové předchozích dvou románů. Bytosti ze dvou zdánlivě nesouvislých světů, které pojila nápadná motivická souvislost - kovbojská poetika, iniciační pouť přes americkou hranici do Mexika, bolestné ztráty milovaných, první velké životní jizvy, které se zařízly hluboko do jejich těl. Billy Parham a John Grady Cole se však v roce 1952 setkávají v McCarthyho osudové krajině, na americko-mexickém pomezí poblíž města El Paso. Oba mladé kovboje pojí pevné pouto přátelství, o to pevnější, oč větší je jejich odlišnost.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Cormac McCarthy - Města na planině | Foto: Nakladatelství Argo

Města na planině svádějí dohromady nejen dva individuální příběhy, ale především dva atributy vázané na hlavní aktéry. John Grady Cole vnáší do McCarthyho textu výrazný prvek romantické revolty, marné, ale sympatické touhy nesmířit se světem, jaký je. Vrací se tak motiv vášnivé a bezvýchodné lásky, tentokrát k mladičké prostitutce Magdaleně, kterou se mladý kovboj pokouší vyrvat z osidel mexického obchodu s bílým masem. Vášnivý a neústupný Cole je kontrapunktem uvážlivého Billy Parhama, který svůj úděl vnímá racionálně a s hloubavou pokorou. Je-li v jeho činech přítomna impulsivnost, je to především z téměř bratrské lásky k blouznivému druhovi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Města na planině: Neměnný majestát příběhu

Cormac McCarthy v Městech na planině ještě zesílil odtažitost, se kterou autorský vypravěč zprostředkovává děj. Větší část románu tvoří strohý a fragmentární obraz zanikající idyly kovbojského života, života bez dusivých hranic prostopášné modernity, vymezeného širými pláněmi Nového Mexika a nekonečnou hloubkou oblohy. Všední výjevy z aukcí, štvaní dravé zvěře či kamarádského popíjení definuje realistická koláž - dialogy často nelze adresně připsat postavě, příběhy jsou neohraničené, vytržené z původních kontextů, málomluvné popisy vynikají citem pro detail, nicméně i překvapivě sytými metaforickými pointami. Města na planině rituálně křísí všednost, hledají pradávné vzorce existence ve zcela banálním. Připomínají se tu emblematické motivy McCarthyho filozofie - striktní předurčenost lidského osudu, život jako pevně daný obrazec, který se před lidskýma očima proměňuje v nepochopitelnou šifru, lineární časová osa, na níž je budoucí jen nutným výsledkem minulého, závazná spjatost s osudem předků i biblická přísnost krajiny.

Činy postav, jakkoli tragické a patetické, prostředkuje autor s nezaujatostí, síla emocí se vepisuje do fyzického utrpení, to se zase otiskuje v chladně naturalistických výjevech. Ačkoli Města na planině nejsou knihou ani zdaleka tak drakonickou jako Krvavý poledník, krutost střetu romantického světa kovbojské rovnosti se zcela prozaickým světem skutečnosti (agresivní modernitou) je vygradována do extrému. McCarthy však zůstává nezaujatým arbitrem, který se vyhýbá etickému hodnocení a vnímá lidské činy v kontextu jejich nicotnosti a nevyhnutelnosti. Jednotlivé postavy nejsou etickými modely, nýbrž hlasy zvěstujícími všudypřítomný a odvěký řád, v němž jsou naše skutky předem danou a neměnnou součástkou.

S McCarthyho fatalistickou filozofií existence lze samozřejmě polemizovat. Ve snu, který si říká literatura a který v sobě uzavírá individuální prožitky nás všech, jsou však jeho vize hrozivě soudržné, byť svou formou obtížně stravitelné. Pohnutí z Měst nad planině nepramení ze známého příběhu zapovězené lásky. Je to pohnutí nad neměnným majestátem příběhu, který pro nás byl kdysi dávno připraven. Není úniku, cesta je dána, nezbývá, než po ní kráčet vstříc nevyhnutelnému. Čas kovbojů končí, nadchází čas biblických měst neřesti, v nichž vše živé i neživé bude spáleno na popel. Neboť tak jest psáno.

Hodnocení: 80%

Vít Schmarc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme