Národní digitální archiv uchová archiválie v elektronické podobě
Místo rozsáhlých depozitářů, jen nuly a jedničky. Staletí české historie stlačená do speciálních počítačových programů. Národní archiv v Praze digitalizuje svoje data a do dvou let by tady měl vyrůst největší Národní digitální archiv, který dokumenty uchová jen v elektronické podobě. Velký projekt, kterým chce Česko předávat budoucím generacím svoje dějiny, odstartoval letos. Otevřel tak debatu pro odborníky, jak bezpečně uchovávat svoji historii.
„List po listu se nastříká odkyselovací roztok. Potom se v digestoři proudem tepla a vzduchu metylalkohol odpaří,“ popisuje odkyselování tisků Michal Ďurovič z Národního archivu v Praze. Právě tento způsob ošetření může starým knihám prodloužit životnost až o čtyři sta let v původní podobě.
Tématu digitalizace se věnovaly reportérky Petra Benešová a Michaela Vetešková.
Jejich informační hodnotu už ale uchovávají i modernější technologie, mezi které patří digitalizace. Právě ta se bude v příštích dvou letech v archivu významně rozšiřovat. „Projekt Národního digitálního archivu byl zahájen v roce 2011, měl by být ukončen v roce 2013. k dispozici máme ze strukturálních fondů Evropské unie v rámci integrovaného operačního programu 466 milionů korun,“ říká ředitelka Národního archivu Eva Drašarová.
Národní digitální archiv bude sloužit centrálně pro celou Českou republiku a přednostně bude archivovat dokumenty, které mají pouze elektronickou podobu. Badatelé i veřejnost v něm naleznou nejen usnesení vlády, ministerstev nebo měst z doby nedávno minulé, ale podívají se i na archiválie například ze 17. století.
Přístup z každého počítače
V elektronické podobě tak mohou listovat stránkami velkých Desek zemských, do kterých se zapisoval majetek a pozemky jednotlivých rodů. Pátrat mohou i ve výnosech českých králů. Elektronický portál na stránkách archivu bude velmi jednoduchý a dostane se na něj každý ze svého počítače.
„Připojíte se na Archivní portál. Zadáte si dotaz, co vás zajímá, a dostanete odpověď. Můžete vidět rovnou dokument nebo případně můžete dostat jenom informaci, že dokument existuje a z těchto a těchto důvodů není momentálně dostupný,“ popisuje vedoucí projektu Jiří Bernas.
Za dva roky tak v podzemí blízko Národního archivu a v jižních Čechách vyrostou rozsáhlé komplexy pro elektronická data. Vydržet by měly nejméně 60 let. „Obrazně řečeno, vy jako uživatel uvidíte hlavně archivní portál. Pokud byste do Digitálního archivu zavítali, tak vás pravděpodobně zavedeme do podzemního prostoru, kde budou hučet počítače, budou tam blikat světélka a nebude to žádný romantický zážitek,“ vysvětluje Bernas.
Nová a nová média
Digitalizaci používají pro uchování dat všechny vyspělé evropské státy. Tato metoda ale není samospásná. Technologie se mění, nosiče se modernizují, takže každých pět let se elektronická data předávají na nová média. „Pro dlouhodobé uchování dokumentů jsme zatím mírně konzervativní. V archivech se zabezpečuje cestou bezpečnostního snímkování, na microfiche nebo mikrofilmy,“ doplňuje ředitelka Drašarová.
Podle ní je digitální archivace v dlouhodobějším horizontu levnější a pro veřejnost a badatele také komfortnější. Digitalizaci používá také Národní knihovna, kde tato moderní technologie chrání vzácné tisky.
„Navíc digitalizace chrání originál před neustálou manipulací a tedy i poškozením. Vznikl koncem 11. století. Je to evangelistář,“ popisuje ředitelka odboru historických a hudebních fondů Miroslava Hejnová a otáčí listy napodobeniny nejcennějšího rukopisu v Česku - Kodexu vyšehradského.
Ten je jedním z dalších 15 tisíc převážně středověkých rukopisů, které knihovna má ve svých sbírkách. Jeho cenu odborníci odhadují na jednu miliardu korun. „Jedna literární památka – Vyšehradský kodex – jedna miliarda. Je to velmi hezké,“ potvrzuje ředitel Národní knihovny Tomáš Böhm.
Digitální záznamy nevydrží napořád
Podobně vzácný je latinský zlomek Dalimilovy kroniky. I těmito národními kulturními památkami mohou díky digitalizované podobě pomyslně listovat lidé po celém světě. „Odborníci mohou jednotlivá díla i srovnávat. Máme tady 1. díl, 2. díl je třeba v Londýně,“ říká Hejnová. Umělecky i historicky cenné dokumenty psané například na pergamenu mohou být léta ukryté před světelnými paprsky v klimatizovaných trezorech a badatelé je mohou studovat z monitoru počítače.
Navíc, sběratelsky cenné kousky jsou bezpečně ukryty před případnými nenechavci v trezorech. Digitalizace starých tisků a rukopisů je v těchto případech jednoznačně výhodná. Odborníci ale sami upozorňují na to, že díla v digitální podobě nemusejí vydržet napořád.
O digitalizaci archiválií mluvil na Rádiu Česko vedoucí oddělení péče o fyzický stav archiválií Národního archivu Michal Ďurovič
„Když jsme v polovině 90. let udělali první digitální záznamy na CD, tak se nám za dva roky už neotvíraly. Společně s firmou Albertina Beroun vyvinuli standard, který se stal doporučením UNESCO, na jehož základě se digitalizuje tak, aby se disky otevíraly na jakémkoli počítači. Nezávisle na softwaru,“dodává Hejnová. Pracovníci Národní knihovny se ale pojistili a počítačová data mají zálohovaná.
„Dnes je obrovský boom digitalizace, byl bych ale rád, kdyby se nezapomnělo ani na originály. Aby finanční prostředky šly i na záchranu originálů a to jsou značné prostředky,“ upozorňuje Ďurovič.
