Před 120 lety se narodil J. R. Tolkien, autor Pána prstenů a Hobita
Hobiti, elfové, skřeti či trpaslíci. Ti všichni by neexistovali nebýt spisovatele Johna Ronalda Tolkiena, jednoho ze zakladatelů čtenáře literárního žánru ‘fantasy‘. Dnes si připomínáme 120. výročí jeho narození. Proslavil se pohádkovou knihou Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, na kterou navázal světoznámou trilogií Pán Prstenů.
Boj dobra proti zlu v knihách Johna Ronalda Tolkiena okouzlil celé generace. V době, kdy lidé přestali věřit na velké příběhy, Tolkien s jedním přišel a přinesl cosi důvěrně známého a přitom zcela nového.
Osudy obyvatel zvláštního světa se mimochodem staly námětem uměleckých děl, knihy jsou analyzovány a čtenáři v nich stále nacházejí metafory, na jejich motivy vznikají básně a písničky, rodí se obrazy.
Tvrobu i osobnost J. R. Tolkiena přiblížila v Dopoledním Radiožurnálu redaktorka Alžběta Havlová.
Slavný spisovatel byl zároveň profesorem staroanglické literatury na Oxfordu. Také první knihy vysokého šlachovitého muže a milovníka dýmek z 20. let byly Slovník střední angličtiny a kritické vydání středověké romance Sir Gawain a Zelený rytíř.
A právě jeho láska ke starým jazykům ho dovedla až k Hobitovi a slavnému Pánu prstenů.
‘V díře v zemi žil hobit‘
První příběh se zrodil jednoho letního dne na počátku 30. let, kdy Tolkien seděl ve své pracovně, kouřil dýmku a listoval v testech svých studentů. Najednou naškrábal na list papíru slova: V díře v zemi žil hobit. Prý ho to prostě jen tak napadlo a začal o něm psát příběh. A pak ho vyprávěl svým dětem před spaním. Postupně přidával další a další, až nakonec vytvořil zcela nový svět s vlastní historií, jazykem, písmem, postavami, legendami a domovinou, kterou nazval Středozemě.
Všechna díla těží z autorovy vynikající znalosti starogermánské a keltské mytologie. Zajímavé je, že Tolkien nenáviděl kino a televizi a byl velice silně proti těmto vymoženostem 20. století. Psal o zvláštních ‘dalekých zemích‘, přesto z Anglie dobrovolně paty skoro nevytáhl. Zažil bídu a zoufalství zákopové války ve Francii. Také proto slavné bitvy a hrdinství tvoří součást jeho textů.
Tolkien miloval společnost a také anglický venkov, podle kterého vytvořil i domov Hobitů. Několik svých knih dokonce sám ilustroval.
Překladatel Tolkiena musí vymyslet stovky novotvarů
Jak upozornil Viktor Janiš, redaktor a překladatel, který reviduje překlady Tolkienových knih, bibliografie tohoto autora přitom není poměrně rozsáhlá. „Tolkien byl autor velmi pilný, ale spíš v tom smyslu, že hodně po sobě přepisoval, nikoli tedy, že by toho hodně stvořil. Takže za jeho života mu v beletristické činnosti vyšly v podstatě jen dvě knížky, Pán prstenů a Hobit,“ přiblížil na Rádiu Česko. Doplnil, že Tolkienův syn pak vydal a některá okrajová díla.
Tolkien byl kromě beletrie ale také autorem vědeckých prací. Je stále mezi odbornou veřejností uznáván i jako filolog a lingvista. Jeho akademická kariéra však podle Janiše zůstala ve stínu jeho literárního talentu.
Dílo J. R. Tolkiena jsme na Rádiu Česko rozebrali s Viktorem Janišem redaktorem a překladatelem, který reviduje překlady Tolkienových knih.
„Byl by ale býval slavný v akademických kruzích, i kdyby nebyl Hobit a Pána prstenů. Zejména co se týče práce na Slovníku střední angličtiny a překladu poémy Sir Gawain a Zelený rytíř,“ doplnil.
Tolkien měl jako lingvista zálibu ve tvorbě umělých jazyků, to se projevilo také v jeho tvorbě. Z toho také vyplývá náročnost překladu jeho děl. „Překladatel musí vymyslet stovky novotvarů. Genese překladů Pána prstenů je v tomto jedinečná. Takže Pošustová se těch 1400 stránek překládala v 80. letech pro jediného čtenáře, svého otce. Dílo nemohlo z ideologických důvodů vyjít a měla jedinečnou příležitost si s tím pohrát. A na díle je to hodně vidět,“ dodal.
