Rusové si Česko spojují hlavně s pivem, o českou literaturu zájem nemají
Čechov, Gogol, Tolstoj – díla klasiků ruské literatury patří k běžným znalostem každého středoškoláka. O dost komplikovanější to mají ve světě jejich čeští literární protějšci. V Moskvě se v uplynulých dnech na jednom z největších knižních veletrhů snažili rozšířit povědomí o české literatuře současní autoři, vydavatelé i překladatelé.
Populární moskevský knižní veletrh Non Fiction je pro zahraniční autory jednou z šancí, jak se představit ruskému publiku. Letos mezi nimi byl i český spisovatel Petr Šabach. Úryvky ze svých knížek i veselými historkami zjevně oslovil řadu účastníků debaty, jak ale sám podotýká – od čtení k přeložené knížce vede daleká cesta.
„Tady těžko s něčím prorazíte. Češi jsou proti Rusům pomalí, to není nic akčního, hledat nějakou českou poetiku, koho to zajímá kromě lidí, kteří se zaobírají literaturou. Jak tedy chcete zaujmout? Já sázím na humor, ale vím, že ruský humor je trošku jinde, je ostřejší, absurdnější, mám k němu hodně blízko a rád bych se ho učil,“ říká spisovatel Petr Šabach.
Jak si české knížky stojí u ruského publika, zjišťovala zpravodajka Lenka Kabrhelová
To, že o současné české literatuře má ruské publikum jen mlhavou představu, potvrzují vydavatelé, překladatelé, ruští bohemisté – a nakonec i samotní čtenáři. Ti při dotazu na české autory nejčastěji jmenují Jaroslava Haška, Karla Čapka nebo Milana Kunderu.
„Musím se přiznat, že českou tvorbu prakticky vůbec neznám. Bohužel si nevybavím ani nikoho z autorů. Je to samozřejmě škoda. Částečně je to asi i důsledek redakční politiky zdejších vydavatelů. Ti publikují to, co se prodává. S českými autory pracují jen zřídka,“ myslí si mladá žena, jedna z návštěvnic českého stánku na veletrhu.
„Ráda bych si přečetla Haškovy zápisky z cest. Jinak mě po pravdě řečeno česká literatura až tak moc nezajímá,“ podotýká další návštěvnice veletrhu Non Fiction.
„České literatury se v Rusku vydává zoufale málo,“ upozorňuje moskevská bohemistka a překladatelka Ina Bezrukovová, podle níž je za tím hned několik důvodů.
„V první řadě v Rusku není zájem o slovanskou literaturu jako takovou. Čeští autoři jsou tu až na pár jmen velkou neznámou. A publikum ani nemá šanci je poznat, protože přijíždějí jen výjimečně. Vydavatelům se pak takové překlady nevyplatí, je to začarovaný kruh,“ tvrdí bohemistka, podle níž se mnohé také odvíjí od stereotypů na obou stranách – jak běžné ruské publikum nahlíží na Českou republiku a jak se ta sama ve světě prezentuje.
„Pro mnohé Rusy je Česko synonymem dobrého piva, Praha pak pohodlné turistiky, a ne města s bohatou intelektuální tradicí. Bohužel se tak oficiálně představuje světu i sama Česká republika. Jako by zapomněla, že kromě klobásek a piva má také skvělé filozofy, literáty i divadlo, které když jednou za rok přijede, vyprodává celé sály,“ dodává překladatelka a bohemistka Ina Bezrukovová.
