Tvorba pro něj byla životní nutností. Před 90 lety se narodil Josef Škvorecký
Josef Škvorecký by se dnes dožil 90 let. Do dějin literatury se zapsal desítkami románů, esejů a scénářů. Jeho díla vyšla v nespočtu světových jazyků, sám byl ale také vydavatelem a překladatelem. Zemřel na počátku roku 2012 v kanadském Torontu, kde se svou manželkou žil už od 70. let.
Řadou románů a povídek Josefa Škvoreckého se proplétá postava Dannyho Smiřického. Jak sám autor kdysi přiznal, obdivovatel jazzu i krásných dívek je jeho literární alter ego. Na stránkách knih prožil Smiřický bohatý život. Neméně pestrý osud potkal i jeho duchovního otce.
Josef Škvorecký se narodil v roce 1924 v Náchodě. Po absolvování tamního gymnázia musel pracovat jako nekvalifikovaný dělník. Hned po válce ale začal studovat angličtinu a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze.
Před 90 lety se narodil spisovatel, překladatel a vydavatel Josef Škvorecký. Zemřel v roce 2012 v Kanadě
Po vojně pracoval jako nakladatelský redaktor v dnešním Odeonu a jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura, který spoluzaložil. Už v té době ho ale lákalo hlavně psaní. Jak sám říkal, tvorba pro něj byla životní nutností:
„Literatura je vlastně jakousi realizací snů. Přesně tak, jak to napsal William Faulkner. Ti, kteří mohou, ti to dělají. Ti, kteří nemohou, ti o tom píší. A já jsem, myslím, živým důkazem této v podstatě freudovské teorie literatury.“
Po několika básních a povídkách vydal svůj první román. Knihu Zbabělci ale komunistická strana brzy po vydání zakázala a znovu směla vyjít až v roce 1964.
"Na underground už jsem byl starý"
Podobný osud provázel i další Škvoreckého tvorbu. Proto se rozhodl zůstat se svou ženou, zpěvačkou a spisovatelkou Zdenou Salivarovou, v exilu.
„Bylo mi 46 let a měl jsem na vybranou. Buď jsem mohl spáchat sebekritiku a začít psát podle stranické linie, což jsem přirozeně nechtěl. Nebo jsem mohl jít zase do undergroundu, jako jsem v něm byl v 50. letech, ale to už se mi nechtělo, protože jsem na to byl moc starý. Nebo jsem se mohl odmlčet a nepsat, ale to mi není dáno, protože já když nepíšu, tak nejsem ve světě šťastný. Tak jsem se rozhodl, že to risknu a že půjdeme na Západ a já se tam pokusím nějakým způsobem uživit a pokračovat v psaní,“ vzpomínal.
V roce 1969 odešli manželé do Kanady. Ani tam ale Škvorecký nezapomínal na svou vlast. Na počátku 70. let s manželkou založili nakladatelství 68 Publishers. V něm vycházela řada českých exilových autorů a v tehdejším Československu zakázaných děl.
Navíc Josef Škvorecký hojně přispíval do vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Sám si dobře uvědomoval, jaký význam mají pro československé občany informace ze Západu:
„Člověk měl pocit, že je to takový jediný přímý dotyk s posluchači doma. Protože jsem věděl, že se to poslouchá, měl jsem takový dobrý pocit, že nemluvím jenom do vzduchu.“
Po roce 1989 se manželé začali do Česka pravidelně vracet. Na počátku 90. let navíc oba získali Řád Bílého Lva za zásluhu o českou literaturu ve světě. V lednu 2012 ale Josef Škvorecký zemřel v Kanadě, která se mu stala druhým domovem.
