Češi by se mohli od Vietnamců naučit trpělivosti a pilnosti, Vietnamci by zase mohli od Čechů odkoukat upřímnost. To si myslí pan Do, který žije v Hanoji a který připravuje velký román - pro Vietnamce i pro Čechy. Píše v něm o svých zkušenostech, které nasbíral během mnoha let strávených v Česku.

Tento článek je více než rok starý.

14:45 25. listopadu 2012 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Literární opus pana Do má ve vietnamštině skoro pět set stran a čeká na vydání. Jde o příběh Vietnamce, který se vydal do Československa, oženil se s Češkou a potom prožil - jak říká pan Do - tvrdý, ale velice hezký život. „Kdybyste to četli, pochopili byste: Aha, to jsou Vietnamci!“

Pan Do dobře zná české i vietnamské prostředí, kniha je jeho autobiografií. Na Češích obdivuje upřímnost a respekt k zákonům, od Vietnamců by se toho prý ale mohli i tak hodně naučit. Třeba trpělivost nebo pilnost.

„Já jsem do Československa přijel vlakem v roce 1971. My jsme tam studovali na ČVUT. Učit se český jazyk, to je obrovský problém, já jsem kvůli tomu propadl z češtiny v prvním ročníku,“ vypráví.

Posléze se vrátil zpět do Vietnamu, aby zase brzy přijel do Čech jako vedoucí vietnamských dělníků. Byl, jak říká, obchodním manažerem a podnikal. A nakonec se před lety vrátil zpátky do Vietnamu, kde teď dělá obchodního zástupce jedné české firmy.

Pavel Polák, Matěj Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít