Zátopkův běh podle Jeana Echenoze
Jean Echenoz, známý a uznávaný francouzský spisovatel, přišel s románovou poctou Emilu Zátopkovi. Ve Francii měla kniha obrovský úspěch, v českém prostředí to bude mít bezpochyby složitější. Proč? Poslechněte si hodnocení Veroniky Dospělové.
O Emilu Zátopkovi toho u nás vyšlo celkem dost. Psal o něm František Kožík nebo jeho přítel Ota Pavel, psala o něm jeho žena Dana a psal o sobě i sám Zátopek. Francouzský spisovatel Jean Echenoz nazval svůj rozsahem velice skromný román, Běhat. Název skutečně trefný i pro charakteristiku celé knihy. Echenoz jakoby se pokoušel příběhem proběhnout, tu rychleji, tu pomaleji - občas čtenář ani neví, jestli už autor jako pomyslný atlet dávno proběhl, nebo má-li na něho stále čekat.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ PŘÍSPĚVEK!
Echenoz se prosadil už v roce 1979 svojí prvotinou Greenwichský poledník, za román Cherokee dostal prestižní Cenu Médicis a za dílo Jdu Cenu Goncourt. Běhat vyšlo ve Francii v prestižním nakladatelství Minuit a zatím sklízí velké ovace.
Styl, který Echenoz zvolil v románu Běhat, někdy trochu vyčerpává nejen běžce ale i čtenáře - ostatně můžeme ho u něj vypozorovat i v několika dřívějších dílech - kdy například nepoužívá přímou řeč. Román je tak založený na nutnosti čtenáře na tuto formu přistoupit.
Co do obsahu, rozhodně nečekejte Zátopkovu biografii, autor jakoby ho využil pouze pro inspiraci. Navíc nečerpal jako obvykle z konkrétního místa, přímých rozhovorů a dalších prostředků dokumentární metody, ale pouze z dobového tisku. To se samozřejmě dost projevilo, zvlášť když se dobová novinařina logicky vyznačovala značnou povrchností.
Echenoz se v poctě Emilu Zátopkovi pokusil zachytit dobovou atmosféru tehdejšího Československa z hlediska západního pozorovatele a také to, jak se stát ke svému hrdinovi posléze choval - i když děj zásadně nedatuje.
Jak už bylo řečeno, v autorově domovině, ve Francii, má román úspěch - jak ale bude dílo vnímat česká čtenářská obec, zvláště starší generace? Česká společnost je značně ovlivněná jakousi symbolikou Zátopkovy osobnosti, jež nejen že se proslavila po celém světě, ale zároveň doma podstupovala časté střety s tehdejším režimem.
"Pokaždé mi zakazují něco říkat - a já jim povídám - Okey, já nemusím samozřejmě nic říkat, ale vy mě ráno odvoláte ze sportovní organizace a večer to bude ve zprávách v BBC, Svobodné Evropě a Hlasu Ameriky. Ale teď se nejedná o mě, jde o naší budoucnost, budoucnost naší země, demokracie a humanity, které chceme dosáhnout.."
Mladší generace ale už tyto roviny příběhu fenomenálního běžce vnímá mírně odlišně - a v ní je také naděje na alespoň dílčí úspěch Echenozova dílka.
