Mezi novinkami posledních let nepřekvapují náměty z dáli, témata téměř exotická. Markéta Pilátová už svou první knihou Žluté oči vedou domů s osudy žen napjatými mezi Brazílií a Českem naznačila, že svou latinskoamerickou zkušenost dokáže literárně využít s takovým úspěchem, že se na její druhou knihu čekalo s napětím. Literární talent se neobjevuje ani neprosazuje každý den.

Tento článek je více než rok starý.

9:18 3. března 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

I druhý román Markéty Pilátové Má nejmilejší kniha (Torst) je logicky "jihoamerický", dokonce cele, bez toho, že by některou z postav vyvedla z domova či přivedla domů. Evropa tu s tématem emigrace samozřejmě hraje také svou roli - jedna z odboček vede do Polska. Syn doprovází otce, který chce zemřít doma. Mohlo by se zdát, že v mytickém hadím románu jde o vybočení, kdyby tím místem doma nebylo nezhojené polské trauma z Jedwabneho, jed antisemitismu. Souvislost ještě jedna: slovanské pohádky, synova nejmilejší kniha, s motivy rozumění ptačí či hadí řeči.

A ocitáme se u základního tématu románu: mravního střetu bezohledné civilizace s nadpřirozenou (či přirozenou?) schopností primitivní indiánky rozumět hadům a jejich řeči. Tady už jsme na jihoamerické půdě, ve zřetelné tradici magického realismu.

Bohatě vrstvené děje a postavy románu mají svůj střed v hadím institutu, kde ctižádostivý profesor z hadího jedu izoluje látky, jež mají mít léčebné účinky. Když se objeví mladá indiánka Pajita, je okamžitě zřejmé, že profesor sice s úspěchem zkoumá jedy, ale dívka rozumí hadům (dokáže zázračně vyléčit hadí uštknutí) - instinkt jí napovídá víc, než je schopen vyzkoumat vědec, lhostejný k tomu, že hadům ubližuje a hubí je.

Pilátová v románu exponovala rozporuplnou jihoamerickou skutečnost: megapoli (něco mezi Sao Paulem a Riem) a za jejími hranicemi nekonečnou přírodu s tradičním společenstvím živého s neživým, život lidí s přírodou. Město, prales, pouště, pampa. Ona megapole, výron globalizace uprostřed mytického světa, představuje stejně živelný růst, je v ní vše, technologie i bída, tragika lidských osudů, rafinovaná krutost primitivního zločinu. I lidskost, jež vyzařuje z Pajity, "hadí ženy". Nelze tu ani náznakem charakterizovat polomytickou krajinu s hadím propletencem postav a dějů, jež jsou napsány s obdivuhodnou stylistickou bravurou. Nezbývá než číst.

Markéta Pilátová, Má nejmilejší kniha, Torst, 2009, 276 s.

Vladimír Karfík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít