Česká architektka Eva Jiřičná převzala v Londýně prestižní cenu za přínos oboru

Známou českou architektku Evu Jiřičnou ocenil magazín Architects' Journal za významný přínos k postavení žen v architektuře. Prestižní cenu pojmenovanou po hlavní představitelce britské moderní architektury Jane Drewové převzala dnes v Londýně.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Eva Jiřičná je nositelkou Řádu britského impéria

Eva Jiřičná je nositelkou Řádu britského impéria | Foto: Šárka Ševčíková

Členové poroty, která letos laureátku ceny Jane Drewové vybírala, Jiřičnou v odborném tisku označili jako nesmírně inspirující, vlivnou a mimořádnou architektku.

„Architektura je profese, kde je vyžadována jednak fyzická síla a jednak neobyčejné množství času a naprostá volnost. Takže člověk, když na to přijde, musí sednout na vlak, do aeroplánu nebo na loď nebo někam jít pěšky, ale prostě si nemůže vybírat ani čas a musí jít pracovat víceméně 24 hodin denně, poněvadž o těch projektech přemýšlí,“ říká Eva Jiřičná.

Připouští, že ženy architektky jsou ve složitějším postavení než jejich mužští kolegové, protože se většinou musí starat o rodinu a o domácnost. Problém vidí oceněná architektka také v tom, že se ženám málo věří.

Přehrát

00:00 / 00:00

Architektka Eva Jiřičná převzala prestižní cenu Jane Drewové

„Nejenom v architektuře, ale ve všech ostatních profesích. Když se podíváte, kolik žen je na vedoucích místech, tak vidíte, že ve světě je pořád ještě problém, že ženy nemají to samé postavení v životě a ve svých profesích jako muži,“ dodává.

Eva Jiřičná pochází ze Zlína, kde navrhla budovu Univerzity Tomáše Bati. K jejím dílům patří také Oranžerie v Královské zahradě na Pražském hradě nebo řada staveb a interiérů v Londýně.

Blízký vztah má zejména k rekonstrukci pražského kostela svaté Anny, kde sídlí kulturní centrum Nadace Vize 97 Pražská křižovatka.

„To bylo pro naprosto výjimečného člověka, kterého jsem si velice vážila. Znala jsem Václava Havla ještě z doby, kdy v zemi panoval komunismus a kdy se musel schovávat. Vždycky jsem naprosto věřila a obdivovala jsem ho. A to, že jsme měli příležitost mu udělat prostor, ve kterém aspoň před koncem svého života mohl provozovat to, co dělal rád, svoje humanitární a ekologické konference, hudbu a vůbec kulturní činnost, tak to myslím, že mi udělalo větší radost,“ vysvětluje.

Pavel Novák, Kristina Winklerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme