Galerie DOX představí netradiční spolupráci vězňů s umělci
Několik desítek českých výtvarníků se zapojilo do projektu, který se rozhodl představit uměleckou tvorbu vězňů. Vernisáž výstavy s názvem Věznice: místo pro umění, který podpořila i Vězeňská služba, se koná dnes v Centru současného umění DOX. Práce vězňů budou v Praze vystaveny do 23. ledna. Na jaře se rozšířená a upravená výstava přesune do Moravské galerie v Brně.
Řada vězňů totiž podle spoluautora projektu Ondřeje Horáka ve svém volném čase maluje. Ze sedmi českých věznic proto podle něj bylo nakonec vybráno asi pětatřicet odsouzených.
„A stejný počet umělců ze současné scény jsme oslovili s tím, aby spolu vytvořili dvojice, aby spolu komunikovali, aby společně vymysleli projekt, důkaz, že umělec v dialogu i s tím třeba úplně sociálně odlišně postaveným člověkem dokáže vytvořit hodnotné umělecké dílo,“ dodává.
„Původně tu byla snaha ukázat, že umění nemusí být nutně vystavováno jenom v galeriích a patřit jenom do galerijního prostředí,“ říká druhá spoluautorka výstavy Martina Reková.
Spoluautorka projektu Martina Reková představuje výstavu Věznice: místo pro umění
Výstavě předcházelo dopisování s vězni, během kterého jim autoři projektu pomocí indicií odhalili přední umělce 20. století, vysvětluje Reková. Díla autorů jako Toyen nebo Otto Gutfreund potom dovezli přímo do věznic a spolu s odborným výkladem kurátora je představili. Potom začala konkrétní spolupráce s vybranými současnými umělci.
„Co se týče výběru jednotlivých odsouzených, s tím nám pomohly konkrétní věznice, kdy psychologové, sociální pracovníci předvybrali jakousi skupinu potenciálních zájemců,“ říká Reková.
Zájem byl podle ní velký, autoři ale byli limitováni počtem umělců, kteří se mohli do projektu zapojit. Výsledek projektu ale považuje za překvapivý.
Umění jako prostředník
„Myslím si, že to pro odsouzené bylo vyplnění volného času a někteří vytvořili i poměrně hodnotná umělecká díla,“ dodává.
Do projektu se zapojili například Michal Pěchouček, Jiří Franta, David Böhm, Eva Koťátková, Pasta Oner nebo Jaromír 99. Mezi výslednými díly se podle Rekové najde konceptuální umění, klasické obrazy, sochy, grafiky, několik komiksů i díla inspirována graffiti.
Autoři projektu doufali, že umění se stane prostředníkem mezi lidmi za mřížemi a lidmi na svobodě. Někteří z umělců své spolupracovníky ve vězení navštěvovali a Reková věří, že jim tato zkušenost bude také uměleckou inspirací.
„Projekt je sice umělecký, ale nadstavba je sociální, protože samozřejmě ve věznicích je spousta času, ale myslím si, že neexistuje mnoho projektů, kde by mohli jednotliví odsouzení přemýšlet nad významem toho, proč jsou vlastně zavření, co svým činem způsobili, a nějakým způsobem se konfrontovat například i s těmi lidmi, které poškodili,“ uvažuje Reková.
