GATE Galerie propojuje světy Francise Bacona a Bohumila Hrabala
Kdyby byl Bohumil Hrabal malíř, maloval by jako Francis Bacon. Kdyby byl Francis Bacon spisovatel, psal by jako Bohumil Hrabal. Tímto bonmotem otevírá pražská GATE Galerie výstavu, která má propojit myšlenkové světy Čecha a Ira, dvou géniů, kteří se nikdy nesetkali.
Hrabalovy texty se na ní spojují s 35 velkoformátovými kresbami a několika obrazy Francise Bacona.
„Před třemi lety jsme začali uvažovat o výstavě Francise Bacona v Praze a seznámili jsme se s paní Marií Glorií Grifoni, která získala v roce 1989 v Československu nejvyšší ocenění za kritický text o Bohumilu Hrabalovi,“ vysvětluje organizátorka výstavy, ředitelka Galerie Vernon Monika Burian Jourdan.
Slavná italská básnířka a prozaička přeložila mimo jiné do italštiny Hrabalovu knihu Bambino di Praga a osobně se s ním setkala.
Propojení Baconových obrazů a Hrabalových textů přiblížila ve Světě o osmé organizátorka Monika Burian Jourdan
„Ona nás přivedla na myšlenku, že tito dva géniové si byli velice podobní – v jejich stylu tvorby i v životním stylu. Oba se nacházeli v určité formě klece. Bohumil Hrabal v kleci své doby, systému a v případě Francise Bacona to byla jeho sexuální orientace. Celý život se cítil sám,“ pokračuje Burian Jourdan.
Hrabal o samotě psal, Bacon často mluvil. Málokdo prý například ví, že noc před zahájením Baconovy velkolepé výstavy v pařížském Grand Palais spáchal sebevraždu jeho tehdejší milenec. Samota obou umělců během života i na jeho konci jsou si podle Burian Jourdan velice podobné.
Díla Francise Bacona vyzařují drsný, nekompromisní postoj, kritici píší o násilnosti a perverzi.
„Surovost Baconových obrazů je tak odporná, že jsou až úplně nádherné. Třeba velkoformátovou barevnou plochou nebo linkou, kterou do toho vnáší. A to je u Hrabala v textu také,“ tvrdí Burian Jourdan.
V rámci výstavy bude koncem června uvedena performance jakéhosi imaginárního dialogu obou umělců z pera právě Marie Glorie Grifoni.