I věznice je místo pro umění, ukazuje stejnojmenný projekt
Věznice: místo pro umění. S tímhle neobvyklým nápadem přišli zhruba před více než rokem autoři stejnojmenného projektu Martina Reková a Ondřej Horák. Podařilo se jim propojit svět odsouzených a svět současných českých výtvarníků. Touhu vyjádřit se výtvarnou formou v sobě totiž nosí i ti, kteří si odpykávají trest za mřížemi.
Promluvit prostřednictvím výtvarného díla a nenásilnou formou vzdělávat skupinu lidí, kteří jsou tak trochu na okraji společnosti, to byl hlavní záměr projektu Věznice: místo pro umění.
Návštěvníkovi pomáhají i nezvykle velké popisky, kde umělci popisují vlastními slovy, jak příslušné dílo vznikalo.
Výtvarník Michal Pěchouček spolupracoval s Jiřím Trombíkem na sérii portrétů nazvaných Spolužáci. Jejich společná práce trochu připomíná indiánské totemy.
„Vlastně vytvořil portréty osob, které jsme si navzájem vytahovali z minulosti. Konkrétně jsou to spolužáci ze základní školy a gymnázia a na základě krátkých popisů jsme vytvořili metaforické portréty. Má to formu asambláže, protože on, tak jako všichni, musí pracovat i s nějakými náhradními materiály,“ popisuje vznik jejich díla jeden z kurátorů výstavy Ondřej Horák.
Výtvarníci i odsouzení mají podle všeho rádi komiks, tento žánr se tu opakuje hned několikrát. Právě i díky němu tu představuje pravděpodobně nejznámější český vězeň René Plášil text, který ilustroval Jaromír 99.
Fantaskní komiksový příběh vytvořila i brněnská výtvarnice Tereza Damcová s Jaroslavem Žižkou, ten se doposud věnoval striktně hlavně krajinkám.
„Když mu přišly první kresby, tak se naprosto odmítl účastnit a nechtěl pokračovat. To už je často role pedagogů, kteří tam jdou a kteří o tom s nimi mluví. Pan Žižka na to po dalších dvou třech dopisech přistoupil a když jsme s ním po třech měsících mluvili, vypadal úplně omládlý,“ popisuje Ondřej Horák výsledek spolupráce, který považuje za zdařilý.
Vernisáže se účastnil i jeden z odsouzených umělců
Několik maleb společně vytvořili také malíř Ondřej Maleček a odsouzený Martin Koštál, který se mohl díky speciálnímu povolení přímo účastnit i vernisáže.
„Jako třetí hlavní projekt jsme se rozhodli pro dvě velká plátna,“ uvádí Košťál, který výslednou podobu tvorby konzultoval především korespondenční formou.
„Snažil jsem se do toho dát svůj pocit obklopující šedi a vidět v tom takové to sebepoznání a světlo v dáli, které pro mě znamená vrátit se do normálního života. S tím, že budu mít své myšlenky utříděné tak, jak mají být,“ dodává odsouzený.
Zajít se podívat do Centra současného umění DOX na výstavu Věznice: místo pro umění je možné až do 23 ledna. Od dubna bude k vidění v rozšířenější formě také v Moravské galerii v Brně.
