John, Kovanda a Skrepl po 22 letech
V roce 1988 proběhla výstava Vladimíra Skrepla, Jiřího Kovandy a Martina Johna v Malé výstavní síni OKS v Liberci. Její volnou rekonstrukci můžete v současné době vidět v nově otevřené galerii Svit, kde se byla podívat i naše redaktorka Barbora Sedláčková.
Dva klasici české výtvarné scény současnosti Jiří Kovanda a Vladimír Skrepl spolu se skoro zapomenutým, předčasně zemřelým synem Adrieny Šimotové Martinem Johnem vystavovali před dvaadvaceti lety v regionální galerii. Edith Jeřábková spatřila fotografie z vernisáže výstavy a okouzlila ji atmosféra 80. let, kdy výstava nebyla každodenním zpestřením městské kultury, nýbrž zásadní událostí, kde se lidé mohli konfrontovat nejen s tehdejším uměním. Regionální galerie byly jednou z mála, ne-li jedinou, možností k umělecké prezentaci. Proto byly nejdůležitějším kulturním přínosem kdekoli mimo Prahu, vždy kapacitně vytížené.
Což byl jeden z důvodů, proč se Edith Jeřábková před dvěma lety rozhodla výstavu znovu otevřít. Dalším důvodem je kvalita zapomenutých obrazů a objektů té doby. 80. léta nejsou kunsthistoricky nijak zpracována a jejich přínos do české výtvarné scény je důležitým mezníkem. Stejně tak jako práce Martina Johna, z nichž se dochoval jen zlomek.
Výstava ve Svitu ale není doslovnou rekonstrukcí, pietní vzpomínkou či nostalgickým pozastavením nad rozkoší zakázaného ovoce.
Vystavené obrazy spadají formou do geometrické abstrakce, nejsou ale jejím pokračováním. Autoři se v roce 1988 stavěli proti. Nechtěli navazovat na vznešenost avantgardy, nechtěli adorovat pokrok, šlo spíše o posunutí hranice vnímání umění. Oprostili se od tendencí, které provázely onu dobu, a zvrátili tvorbu k formální banálnosti. K jednoduchému vyjádření nesoucímu hluboký smysl, který v 80. letech fungoval.
I proto umělci recyklovali různé materiály. Jiří Kovanda využíval potištěné závěsy, které jsou dnes hitem retra, před dvaceti lety byly ale vzorem nevkusu.
Poslechněte si rozhovor s Edith Jeřábkovou, Vladimírem Skreplem a Jiřím Kovandou.
Vladimír Skrepl musel obrazy pro Svit vyrábět podle fotografií, protože se žádné z pláten nedochovalo – v konfrontaci s jeho současnou tvorbou jsou černobílé obdélníky šokující.
Na výstavě je ale i objekt Luďka Rathouského zpracovaný podle předlohy Martina Johna. Byl zde použit, protože se Johnův původní objekt nedochoval a nemělo smysl ho znovu vytvářet, nebyly k tomu přesné parametry ani důvod.
Výstava ve Svitu klade množství otázek, zavání polemikou i lehkým patosem, ale jedná se o skvělý nápad, důležitou připomínku i báječné umění. K vidění do 17. listopadu.
