Juan Garaizabal obnovuje obrysy minulosti. V Berlíně oživil Betlémský kostel
Prostřednictvím kovové konstrukce, vybavené světelnými a akustickými prvky, se snaží španělský umělec vyvolat ducha zaniklých staveb. V centru Berlína tak ožil Betlémský kostel. Až do roku 1943, kdy ho poničily bomby, byl duchovním centrem českých protestantů, kteří v německé metropoli našli azyl díky velkorysosti pruského krále Fridricha Viléma I.
Na Betlémském náměstí v Berlíně se rozzářily stovky LED lamp.
Téměř jako z popela tu povstal Betlémský kostel. Po více než 70 letech se tu opět odehrává modlitba. Bohoslužba pod širým nebem, a přesto v kostele.
„Tento kostel je případ, který se mi často stává. Ten kostel si mě našel,“ říká známý španělský umělec Juan Garaizabal. Tento okamžik je pro něj vyvrcholením dlouholetého snu.
„Vždy chodím po stopách dějin, hodně se procházím, jsem otevřený minulosti, tomu, co se odehrálo. A potřebuji také štěstí a přízeň osudu,“ popisuje umělec způsob, jak čerpá svoji inspiraci.
Obnově Betlémského kostela byla přítomna i zahraniční zpravodajka ČRo v Německu Klára Stejskalová
Jen kousek od známého Checkpoint Charlie je prázdný pozemek. Stavbu někdejšího Betlémského kostela připomíná jen půdorys z dlažebních kostek. Právě ty upoutaly Garaizabalovu pozornost.
„Byla s tím velká práce. Museli jsme kvůli tomu otevřít spoustu dveří. Navštěvoval jsem archívy,“ vypráví Garaizabal, co předcházelo samotné tvorbě.
Přes pět let trvalo, než se podařilo na tomto místě vztyčit železnou konstrukci, která se na místě původního kostela teď nádherně osvětlená tyčí v celé své původní velikosti do výšky 30 metrů.
Kostel daroval pruský král Fridrich Vilém I. českým exulantům. Protestanti, prchající v době rekatolizace z českých zemí, našli azyl právě v Berlíně a jeho okolí.
„Považuji to za slavnou kapitolu česko-německých dějin, ale je to také tak trochu kapitola mých osobních dějin. Já sám jsem přistěhovalec,“ vysvětluje španělský umělec Garaizabal.
Zmizelý Betlémský kostel není prvním zaniklou stavbou, která díky Juanu Garazaibalovi ožila. V rámci konceptu Paměť měst už lidé mohli spatřit Starý londýnský most, Královský palác ve Valencii, obrysy staré Bukurešti nebo Tuilerijský palác v Paříži.
„Mým cílem bylo vyvolat ducha tohoto kostela a předat jeho příběh dalším lidem. Pokud se to nepodaří, tak jsem idiot,“ uzavírá Juan Garaizabal.
Mezi potomky Čechů a Čechy už jednu myšlenku Juan Garaizabal vyvolal. Přáli by si, aby namísto železné osvětlené konstrukce, která za dva měsíce zmizí, tu znovu vyrostl původní kostel.
