Nadějný český malíř Martinec vystavoval v prestižní londýnské galerii Flowers
Deset nadějných mladých umělců se během deseti dnů vystřídá v prestižní galerii Flowers v centru Londýna. Technický personál proto musí během pár hodin obrazy a fotografie na zdech vyměnit. „Tahal se“ i s fotorealistickými díly českého malíře Hynka Martince.
„Je zajímavé, že sem chodí hodně lidí. Když bych ty samé obrazy vystavil v jiné lokalitě Londýna, tak to tak nezarezonuje,“ říká Martinec, který patří mezi vyvolené, kteří na pár hodin vystavili svá díla na této exkluzivní adrese.
„Pro samotné umělce je to stejná citová záležitost, jako kdyby tady jejich díla visela měsíc. Naši technici jsou v pohotovosti ráno a večer. V noci výstavu připraví a když v sedm hodin večer zavřeme, zase díla sundají. Takže je to pro nás emočně i fyzicky náročné, ale stojí to za to, a proto to každý rok děláme,“ říká Sophie Hallová z pořádající galerie Flowers.
Reportáž Jiřího Hoška o výstavě děl malíře Hynka Martince v londýnské galerii Flowers
Hallová je patřičně pyšná na akci, kterou galerie v luxusní Cork Street v centru Londýna pořádá už třicátým rokem. Pokaždé osloví deset osobností z umělecké branže, které pak vyberou deset perspektivních talentů. Malíř Ben Johnson letos sáhnul po Hynku Martincovi:
„Byl jsem hluboce dojatý jeho prací a tím, jak obrovskou integritu vyzařuje celá jeho osobnost. Je to jeden z nejsilnějších a nejpříjemnějších lidí, které znám. Máme mnoho společných zájmů a jedním z nich je dělat věci, které jsou důležité. Jít skutečně do hloubky, nezabývat se povrchností vzhledu, ale sledovat to, co je za ním.“
Hynek Martinec je teď v Británii velmi „v kurzu,“ což potvrzuje fakt, že se další jeho dílo dostalo do Národní portrétní galerie.
„Angličan se nejdřív neptá, odkud jseš. Zeptá se, co umíš a co děláš. Když je to zaujme, tak se teprve začnou vyptávat, odkud jsi. Ale není to ta první otázka, což svědčí o tom, že ta společnost je v současné době otevřená,“ myslí si Martinec.
Návštěvníky malé galerie v luxusní části britské metropole magicky přitahovaly hlavně dva portréty umělcovy přítelkyně Zuzky, u kterých byla předlohou daguerrotypická fotografie z 19. století.
