Nejvlivnější uměleckou osobností roku byl zvolen Aj Wej-wej
Čínský umělec Aj Wej-wej byl renomovaným britským časopisem Art Review zvolen nejvlivnější uměleckou osobností roku. Známý disident, který byl na jaře letošního roku zatčen a po 81 dnech vězení propuštěn na kauci, navzdory zákazu komunikace s novináři uvedl, že ho ocenění těší a považuje ho za podporu svému boji za svobodu slova.
Aj Wej-wej BBC ovšem také popřel, že by se cítil být vlivnou osobností. Čínská vláda ocenění Aj Wej Weje kritizovala a označila ho za politicky zaujaté.
„On má ale určitě i své umělecké kvality. Čínská strana má nicméně pravdu v tom, že není jediným svého druhu v Číně a že existuje provázanost jeho umění s politikou nebo společenským děním. To je vlastně současným fenoménem, který Aj Wej Weje nejvíc proslavil,“ říká sinoložka Zuzana Li.
U nás je však Aj Wej-wej známý spíše jako disident než jako umělec.
„I když možná je chápán jako disident tak trochu proti své vůli, myslím, že on sám se tak necítí a ani v Číně za něj považován není. Tuhle nálepku mu dáváme spíš my, lidé ze západních zemí proto, že třeba bojuje za svobodu slova. I to slovo ‚boj‘ je ale trochu problematické,“ upozorňuje Zuzana Li s tím, že jde vlastně ‚jen‘ o hlasité vyjadřování vlastních názorů.
„Aj Wej-wej je úspěšný a bohatý člověk, nikoli disident. Jeho aktivity na internetu a poukazování na nemožnost přístupu k informacím nebo omezování svobody slova jsou jen část celého jeho programu,“ opakuje Zuzana Li.
Vliv na dění v Číně ovšem Aj Wej-wej nepochybně má, ač lidí, kteří se veřejně vyjadřují k tamním problémům, je daleko víc. Nejvíce pozornosti na sebe Aj Wej-wej poutá prostřednictvím internetu, kde je proslulý jako zapálený blogger.
„Jako jeden z mála lidí ze starší generace si získal srdce mladších lidí, třeba tím, že poukazoval na cenzuru internetu, čímž vyvolával restriktivní reakce čínské vlády.“
Dalším počinem, kterým na sebe strhnul pozornost, bylo vytvoření projektu po zemětřesení v Sečuánu, kdy se rozhodl dát dohromady všechna jména tam zahynulých dětí.
„Ve školkách a školách zemřelo kvůli nekvalitně postaveným budovám nebývale mnoho dětí. Sehnat všechna jejich jména se mu ale nepovedlo, úřady mu samozřejmě informace dát nechtěly,“ popisuje Li.
Názorové klišé
V Číně se o disentu, jak ho známe třeba z bývalého Československa, mluvit nedá. Existují spíše jen skupiny lidí nebo i jednotlivci, kteří se vyjadřují k palčivým problémům. Koordinace mezi nimi je ale samozřejmě problematická, a zůstává tak spíše u ojedinělých akcí.
Jakkoli o Aj Wej-wejovi můžeme jen těžko hovořit ve spojitosti s označením ‚disident‘, u nositele Nobelovy ceny za mír Liou Siao-poa je tomu opačně.
„Je to člověk, který sám sebe za disidenta považuje, i tak se chová. Rozdíl mezi ním a Aj Wej-wejem je skutečně velký,“ myslí si Zuzana Li. Pro čínskou vládu, ale i veřejnost jsou podle ní ocenění, na jaké třeba nyní dosáhl Aj Wej-wej, velmi zásadní.
„Poukazováním na problémy, které v Číně opravdu jsou, dochází k jejich medializaci, a to je dobře. Jediným problém z mého pohledu jsou boje mezi názory Západu na problematiku svobody v Číně a čínským postojem, že Západ tomu těžko může rozumět, když je od Číny tak daleko. Takovéto rozpory už se staly určitým klišé a chtělo by posunout vzájemný dialog o krok dál.“
Otázkou je, jakým způsobem by k posunu, jehož symbolem do určité míry je právě Aj Wej-wej, mělo dojít.
„Hlavně, aby situace nezůstala v rovině svoboda – nesvoboda. Za oběma pojmy je množství dalších detailů. Možná, že kdyby se odkryly a ukázaly se plastičtěji, našla by se cesta, jak obě strany přiblížit namísto toho, aby zůstaly zatvrzele stát každá na svém stanovisku,“ uzavírá Zuzana Li.
