Prázdnej sál, jenom sochy, těší se Olbram Zoubek na svou velkou výstavu na Hradě

Sochař Olbram Zoubek bude mít svou dosud největší retrspektivní výstavu. V Jízdárně Pražského hradu představí od konce listopadu to nejlepší ze své tvorby. Poprvé se proslavil, když v roce 1969 odlil posmrtnou masku Jana Palacha a vytvořil jeho náhrobek. Pak mu komunistický režim zakázal vystavovat a pracoval jako restaurátor. Jeho asi nejznámějším dílem je pomník obětem komunismu na pražském Újezdě.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na snímku sochař Olbram Zoubek (vlevo) s maketou Jízdárny Pražského hradu a 200 figurkami soch v měřítku 1:50, kterou mu vyrobili jeho mladší spolupracovníci-sochaři, aby mohl navrhnout instalaci své retrospektivní výstavy | Foto: osobní archiv Olbrama Zoubka

Na cestě k atelieru Olbrama Zoubka míjí návštěvník desítky soch.

„To je jich tady jenom minimum, protože už se odváželo na Hrad. Všechno to, co má bílé šňůrky, to všechno půjde ještě na expozici. A bude se odvážet ještě asi jednou tolik z expozice z litomyšlského zámku,“ vysvětluje manželka Olbrama Zoubka Marie Zoubková.

Přehrát

00:00 / 00:00

Sochaře Olbrama Zoubka v jeho atelieru navštívila redaktorka Michaela Vetešková

V ateliéru u dlouhého dřevěného stolu sedí 87letý umělec obklopený svým dílem, a popisuje, jak by měla vypadat jeho první velká retrospektiva v životě, která se bude konat v prostoru Jízdárny Pražského hradu.

„Ten je tak krásnej, že jsem se rozhod, že ho budu respektovat, nebudu ho rušit žádnou složitou instalací. Tam nebudou žádné tébichy, tam to bude prázdnej sál, jenom sochy,“ líčí sochař.

Sochy Olbrama Zoubka mají nezaměnitelný rukopis – jsou protáhlé a jakoby se vnášejí nad zemí. Snad jenom jediná z plastik v ateliéru je výrazně odlišná. Měří asi 15 cetimetrů a ztvárňuje harmonikáře, který sedí na patníku. Zoubek ji vytvořil, když mu bylo 16 let.

„Ještě před vysokou školou. To byla první socha, volná kompozice, nepovinný modelování na reálce,“ říká sochař. Právě tahle socha mu prý změnila osud.

„Ten profesor kreslení pak zavolal rodiče do školy a ptal se jich, jestli by jim vadilo, kdyby mě připravoval na uměleckou dráhu a na zkoušku. Takže pak jsem se stal sochařem,“ dodává.

Na výstavě bude asi tři sta soch, které vznikly v rozmezí až 70 let, ta poslední však bude chybět. „Ale její sestra tam bude, ze stejné doby“ říká Zoubek.

Nedodělaná socha zůstane v ateliéru, sochař ji nestihne do výstavy odlít. Práci mu totiž v současnosti komplikuje ochrnutá ruka. „Už se zlepšuje, už s ní hejbám. Tak ji pak dodělám a pak ji vystavíme zas někdy jindy,“ plánuje.

Před ateliérem Olbrama Zoubka | Foto: Michaela Vetešková

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme