Galerie Rudolfinum otevřela svůj nový expoziční rok výstavou poněkud již zapomenutého, svým dílem však velmi pozoruhodného umělce Herberta Tobiase. Po výstavách prací Gregoryho Crewdsona, Shomeie Tomatsu, Rineke Dijkstry, Cindy Shermanové a mnohých dalších, které se uskutečnily v minulých letech, se tak tato pražská galerie znovu obrací k fotografii.

9:36 18. ledna 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jméno Herberta Tobiase (1924, Dessau - 1982, Hamburg) sice neplní stránky každé základní fotografické publikace jako jiné ikony německé tvorby minulého století, ovšem není zas tak úplně neznámé.

Za nejslavnější Tobiasovu éru lze pokládat zejména 50. léta a také do jisté míry uvolněnější 60. léta. Na toto období jeho tvorby se ostatně zaměřuje právě i výstava v Rudolfinu. Její autoři se však při její přípravě rozhodli nejít cestou "klasické" chronologické prezentace, ale uspořádali Tobiasovo dílo do devíti tematických skupin.

Z nich je velmi snadné vyčíst, jaké oblasti tvorby ho zajímaly nejvíce. Při bližším pohledu na ně ale brzy zjistíme, že Herbert Tobias nebyl pouhým fotografem-pozorovatelem, ale především "fotografem vlastního života".

Válka, sex a Vogue

Tobias to během svého života, který předčasně utnula pohlavní choroba, neměl příliš lehké. Již v 19 letech byl poslán na frontu do Ruska, kde také vznikly jeho první umělecké práce, jež se zároveň vymykaly klasické dokumentární tvorbě.

Oproti jiným vojenským fotografům-amatérům se u Tobiase už tehdy začal projevovat zřejmý cit nejen pro techniku fotografie, ale i pro vhodné zachycení mnohdy těžkých lidských osudů a momentů, s nimiž je každé válečné období spjato. Tyto snímky následně posílal svým známým do Německa. Kdyby se dostaly do nesprávných rukou, pravděpodobně by za ně byl popraven, jak podotkl i kurátor Ulrich Domröse.

Tobiasovu úspěšnou fotografickou dráhu však poprvé znatelněji ovlivnilo až jeho téměř tříleté působení v Paříži, kde pobýval na samém počátku 50. let. Právě zde vznikaly jeho známé městské výjevy, existencialistické portréty lidí z bohémské společnosti a zejména pak jeho první módní snímky, které byly publikovány mimo jiné v časopise Vogue či v L'Officiel de la Couture et de la Mode de Paris.

Výrazný vliv na Tobiasovu tvorbu měla jeho homosexuální orientace, která podle slov kurátora Domröse vnášela do jeho fotografií prvky osamění a vášně. V době, kdy se společnost jen těžko dostávala z válečných útrap a tvrdých restrikcí vůči těm, kteří se "odlišovali", ovšem musel Tobias svoji homosexualitu skrývat, neboť hrozilo, že by mohl zůstat nepochopen. Jeho fotografie však stejně nemohly jeho citové touhy k mužům nikterak popřít.

Těžkou situaci gayů v tehdejší době potvrzuje fakt, že když se Tobias se svým francouzským přítelem Richardem na počátku 50. let přeci jen rozhodli svůj milenecký vztah netajit, byl Richard pro porušení § 175, který kvalifikoval homosexualitu jako trestný čin, vyhoštěn do Francie. Tobias za ním odjel nedlouho poté.

Vrchol tvorby

Herbert Tobias byl také velkým milovníkem módy a filmu. Ač sám nepříliš úspěšný herec, stále mu imponovaly výpravné kostýmy a především inscenované dramatické výjevy, jimž na černobílé fotografii dával vyniknout prostřednictvím záře světel a výrazných, často navzájem kontrastujících rób (nezřídka spojoval černé smokingy u mužů a bílé šaty u žen).

Jedněmi z nejpřipomínanějších snímků vytvořených v Německu (kam se vrátil poté, co byl vykázán z Francie za rvačku při zátahu proti gayům), jsou například ty, které zachycují mladého Klause Kinského, herečku Hildegard Knefovou či modelku Nico.

Do jeho "berlínského období" ale spadají také proslulé fotografie trosek rozbořeného Berlína, mužské akty, autoportréty a mnohé další. Pro všechny tyto snímky je přitom charakteristická jistá melancholie, expresivita, zřejmý perfekcionismus a pro Tobiase tolik typická sensualita (ovšem bez jakéhokoli přehnaného sentimentu).

Jak už bylo zmíněno, mezi Tobiasovými pracemi najdeme i fotografie intimní a erotické. Jsou to zejména tyto směry jeho činnosti, díky nimž se Tobias zapsal do povědomí veřejnosti jako "rebel" německé fotografické scény, který se nebojí zachytit i ta nepříliš běžně zveřejňovaná témata (s ohledem na dobu jejich vzniku), jako je mužská onanie, sex a další motivy. Ani tyto snímky na výstavě v Rudolfinu nechybí.

Životní zlom

Jenže i když se Tobias během své relativně krátké umělecké činnosti vyšplhal na své kariérní cestě do poměrně zřetelných výšin, rozhodl se tento vzestup dobrovolně přetnout. Fotografie se náhle dostala až na druhou kolej jeho tvorby, i když ji zcela neopustil. Začal žít bohémským životem, snažil se prosadit jako herec, spadl do drogové závislosti.

V 70. letech se věnoval zejména tvorbě fotografií pro různé gay magazíny. Jenže nejspíš to byl právě jeho spontánní styl života, který nakonec zapříčinil, že Tobias onemocněl AIDS a v roce 1982 se stal jednou z prvních obětí této choroby.

Čekání na nečekané

Výstava v pražském Rudolfinu vzešla ze spolupráce s Berlinische Galerie a Landesmuseum für Moderne Kunst, Fotografie und Architektur a je doposud nejrozsáhlejší sbírkou Tobiasových fotografií prezentovaných na jednom místě (v Praze je k vidění na 150 jejích exponátů). Jejich hloubku, cit a poetiku, které do nich Tobias vložil, otupují snad jen až zbytečně "fádní" dřevěné rámečky, do nichž jsou vsazeny, ale jistou měrou i temně zelené stěny, které ve všech výstavních sálech zůstaly zpola holé. Jakoby čekaly, že Tobias bude ve svém díle jednou pokračovat...

Herbert Tobias (1924 - 1982)
14. ledna - 28. března 2010
Otevřeno: úterý - středa, pátek - neděle: od 10 do 18 hodin, čtvrtek: od 10 do 20 hodin
Kurátor: Ulrich Domröse
Galerie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1
Web: www.galerierudolfinum.cz

Lucie Černá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít