Rychlejší než lékař. Dalího Parkinsonova choroba se dala vyčíst už z jeho obrazů
Každý slavný umělec má svůj specifický styl malby. Způsob přikládání štětce na plátno je jako otisk prstu, který identifikuje jeho obrazy. Studie tisíců uměleckých děl dokazuje, že změny ve stylu tahu štětce mohou předpovídat u umělce nástup neurodegenerativních chorob. A to mnohem dříve, než k diagnóze dospěl lékař.
Na konci minulého století publikoval časopis Nature studii, která vysvětlovala fraktální styl práce Jacksona Pollocka. Každé jeho dílo skrývá - pod zdánlivým chaosem - jakousi nepravidelnou geometrii, která je opakována v několika různých měřítcích.
O několik let později se právě tento poznatek stal klíčovým pro určení pravosti Pollockovi přisuzovaných děl.
Diagnóza pomocí fraktálů
Britští vědci si tehdy uvědomili, že fraktály mohou použít také k zjištění změn při malování, které byly vyvolány nemocí. Aplikovali tedy "fraktální rozbor" na více než 2000 děl sedmi slavných umělců. Od otce impresionismu Claude Moneta přes Willema De Kooninga až po Pabla Picassa či surrealistu Salvadora Dalího.
I jejich obrazy obsahují fraktální vzory, byť nejsou na první pohled tak zřejmé jako u Jacksona Pollocka, píše španělský server El País.
„V tomto směru umění je osobitý každý tah štětce, který se potom množí po celém obraze a tvoří tak tvar, prostor a vzor,“ vysvětluje způsob metody malby pomocí fraktálů spoluautorka studie a psycholožka Liverpoolské univerzity Alex Forsythová.
„Jako by to bylo písmo malířů, které také vyžaduje přesné pohyby prsů, rukou, paží, a v některých případech dokonce celého těla.“
Podle ní jsou tyto vzory stálé a vyskytují se v dílech malíře, i když změní styl malby. „Picasso byl velký experimentátor a měnil svůj umělecký styl poměrně často, fraktální dimenze jeho práce však zůstala vždy stejná po celý jeho život,“ líčí.
„Plno takových geometrických vzorů můžeme najít například v obrazech Dalího, kde španělský umělec používal jednoduché tahy štětce, aby namaloval například vodu, nebe nebo hory, tato technika mu také pomohla v malbě jeho známých tekoucích hodin. Pokud tuto ikonickou malbu přiblížíme, můžeme spatřit tahy štětce tvořící fraktály,“ tvrdí psycholožka.
Vědci dokonce nastiňují, že Dalí pracoval s fraktální dimenzí až do svých padesátých narozenin, kdy se něco začalo měnit.
„Pozdější díla - jako je například Portrét mého mrtvého bratra, který malovat 30 let po slavných tekoucích hodinách - obsahují místa s opakujícími se vzory, ale ty už nejsou fraktální,“ říká Forsythová.
To samé vědci vypozorovali také u kanadského malíře Norvala Morrisseaua.
„Domnívám se, že ve finální fázi Parkinsonovy chorby, kterou trpěl, měl umělec problém kontrolovat tahy štětce a chyběla mu opatrnost potřebná k malování fraktálů. Tyto změny jsme však mohli spatřit už v polovině malířské kariéry obou umělců, nejspíš značily neurologické problémy,“ přibližuje psycholožka.
Fraktály prozradí i Alzaheimerovu chorobu
V případě Alzaheimerovy choroby jsou si navzájem podobné fraktální vzory malířů Brookse a De Kooninga. Kooning pokračoval s malováním i potom, co mu byla nemoc diagnostikována, obsah jeho fraktálních prvků v dílech se však se rapidně snížil už v jeho středním věku.
Metodě začínají důvěřovat i samotní neurologové. „Tato metoda je velmi zajímavá z toho hlediska, že používá kvantitativní metodu za použití fraktálů,“ říká neurolog centra Integral de Neurociencias Álvaro Sánchez. „Dává smysl všímat si souvislostí mezi změnami v dílech a postupem nemoci.“
