Snažím se architekturu rozšířit pomocí digitálních technologií, říká architekt Mašínský
Když se řekne Londýn a český architekt, naskočí většině z nás jména Evy Jiřičné a Jana Kaplického. Jenže na scénu se úspěšně derou i zástupci mladé generace. Jedním z nich je i Vladimír Mašínský, mimo jiné autor nové střechy Olympijského stadionu v Londýně.
Ve 39. patře mrakodrapu One Canada Square v moderním komplexu Canary Wharf se to všude kolem hemží moderními technologiemi a kreativci, kteří vymýšlejí nejrůznější inovace.
„Dneska životní styl určují digitální technologie a architektura to musí umět podporovat. Když jsi dříve nakreslil nějaké město, tak takhle se v tom městě žije. Dneska si musíš vymyslet aplikaci, aby sis mohl určit, jak se bude ve městě žít, a ovlivnit to. Já se to snažím vrátit zpátky do architektury, rozšířit ji pomocí digitálních technologií,“ vysvětluje architekt Mašínský.
Navrhl novou střechu Olympijského stadionu v Londýně i další exkluzivní zakázky. S architektem Vladimírem Mašínským natáčel Jiří Hošek
Symbióza digitálního designu, moderních technologií s architekturou je něco, co 34letého Vladimíra Mašínského zajímá a současně i živí. Ve finančním centru Canary Wharf, které se dál rozrůstá, má přesně tohle na starosti:
„Například navigaci - aby lidé, kteří sem přijedou, našli nový prostor, kanceláře. Pak tam jsou technologie, které přímo ovlivňují, jak budovy fungují - ventilace, předehřívání nebo předchlazování domu, kde se dá ušetřit obrovské množství peněz. Když sem například přijede člověk jen jednou, může si stáhnout aplikaci a okamžitě se tu zorientovat. Najít přesně to, co potřebuje.“
Vladimír Mašínský je coby hlavní architekt podepsaný hlavně pod projektem nové střechy Olympijského stadionu v Londýně. Ten budou od příštího roku používat fotbalisté West Hamu, ale budou se tam hrát i další sporty, od ragby až po třeba baseball.
„My jsme vymysleli, protože to má jiné parametry na akustiku, aby se tam zvuk držel a aby to vytvářelo atmosféru, hukot. Vymýšlím to a pak, když jsem tam přišel, tak se zjistilo, že tam byla úplně jiná střecha. V ten moment se zjistilo, že střecha je příliš drahá a začalo se to vymýšlet znovu. Během 18 měsíců jsme to od nuly, i když s nějakými zkušenostmi, že jsme už věděli, kterým směrem bude finální řešení, zrealizovali a postavili. Teď se tam hrálo mistrovství světa v ragby,“ popisuje.
Vymyslet celou složitou konstrukci je jen polovina úspěchu. Pak nastoupí další týmy specialistů, které počítají sílu působící doslova na každý šroubek. Samotná instalace se zaměřuje laserem a výpočet pamatuje i na situaci, kdy zafouká pořádný vítr.
„Kabely jsou tam postavené s třímilimetrovou přesností, protože když začneš dole, uděláš chybu a pak položíš klacík a pak další a další klacík, tak ta třímilimetrová přesnost se třeba padesátkrát znásobí. Budeme na 150 milimetrech a ve 40metrové výšce šroubek do dírky nedáš, protože už s tím nikdo nepohne,“ uvádí příklad.
Vladimír Mašínský si pohrává s myšlenkou, že by těžiště svých aktivit přesunul do střední Evropy a vytvořil podle londýnské šablony centrum inovací. Talenty z visegrádského prostoru a jejich start-upy by díky němu měly lepší šanci dostat se na mezinárodní úroveň.
