Street art dorazil z ulice do Městské knihovny. Vystavují tam autoři z celého světa
"Městem posedlí", tak se jmenuje netradiční výstava, která se pro veřejnost otevírá v pražské Městské knihovně. Zájemcům nabídne díla 26 nejlepších autorů street artové scény z mnoha zemí. Většina z prací je nepřenosná a vznikala přímo na zdi galerie.
Výtvarnému projevu, který se objevuje v městských ulicích a je ve své původní podobě skoro všude trestný, se říká jinak třeba graffiti, street deco nebo urban art. Jedním z našich nejvýznamnějších představitelů tuzemské graffiti scény je Vladimír Brož.
Tento raper, známý spíše pod přezdívkou Vladimír 518, však na výstavě nevystavuje. Je totiž zastáncem graffiti cesty a nikoli street art scény, která se začala etablovat až v posledních letech.
„Graffiti, to je neustálé tvarování písmen, jedná se o komunikaci uvnitř scény, takže většinová společnost dovnitř naprosto nevidí, nechápe tu disciplínu. Je to vlastně nečitelný z mnoha různých důvodů. Street artisti přišli s jiným komunikačním jazykem, vyřadili z toho písmo, tu zapovězenou a neprůhlednou disciplínu, a začali pracovat s vizuálním stylem, který je komunikativní,“ popisuje Brož.
Obrázky, postavy či jednoduché tipografické nápisy jsou čitelné pro kohokoliv, a tím i veřejnosti přijatelnější. A tak se začalo dít i to, že se street art z ulice přesunul do galerií. „Začalo se s tím obchodovat, z některých lidí se staly velké hvězdy. Ty scény se rozdvojily,“ říká Brož.
Otázka však je, do jaké míry jde skutečně o všeobecně přijatelnou věc. Vždyť graffiti je ve své podstatě trestné, protože umělci vyznávající tuto cestu používají majetek, který jim nepatří, aby mohli svá umělecká díla vytvořit.
„Já o tom přemýšlím z pohledu toho graffiti writera, kde je to deset procent pro, devadesát proti. U street artu je poměr úplně jiný,“ říká. Čistě z právního pohledu je však street art podobně ilegální jako graffiti. „Nezáleží na tom, jestli tam někdo nalepí obličej starého pána, který může teoreticky oslovit všechny, anebo tam někdo napíše text, který oslovuje už jenom tu uzoučkou skupinu lidí,“ vysvětluje Brož.
Spolupráce s městskými částmi může být přínosná
Otázkou také je, zady existuje hranice mezi tím, aby umělecké dílo osvěžilo prostor a zároveň neubíralo nic vlastníkům těch budov, na kterých tvoří autoři street artu nebo graffiti.
„Ve chvíli, kdy městský části začnou uvolňovat plochy, dokonce začnou přispívat na vznik věcí,“ říká Brož. Zároveň však připomíná, že mnoho lidí, kteří jsou radikální graffiti writeři nebo radikálnější steet artisti, považují spolupráci s městskými částmi a sponzoring města za určitou kolaboraci.
On sám v této otázce odmítá generalizovat, vždy vnímá jednotlivé případy. „Vzhledem k tomu, že tu scénu sleduji od roku 93, tak většina věcí se mi nelíbí, jsem otrávenej a znuděnej, ale jsou případy, kdy ta spolupráce městské části s vybraným streer artistou nebo graffiti writerem může být ku prospěchu věci,“ vysvětluje.
On sám při tom s městskou částí spolupracoval, když několikrát maloval na legálních plochách po Praze 10. Tam se dialog podařilo navázat přirozeným způsobem, kdy nikdo nemluví do toho, co na těch zdech bude. „Tam bych řekl, že je to správně, že ani jedna strana se nemá za co stydět a je to pro dobro věci,“ říká.
