Uznávaný sochař Olbram Zoubek vystavuje na Pražském hradě tři stovky svých soch
Sochař Olbram Zoubek se ve svých sedmaosmdesáti letech dočkal velké retrospektivy. Začíná dnes v Jízdárně Pražského hradu. Olbram Zoubek na sebe výrazně upozornil, když v roce 1969 pořídil posmrtnou masku upáleného Jana Palacha, k jeho nejznámějším dílům patří památník na pražském Újezdě.
Zoubek se podle svých slov snaží celý život přes sochy vyznat ve světě i v sobě: „Neustále se ptám na smysl svého života. Na smysl celého kosmu. A sochami si na to odpovídám.“
Sochy Olbrama Zoubka mají nezaměnitelný rukopis - jsou protáhlé a jakoby se vznášejí nad zemí. Snad jenom jediná z plastik v ateliéru v Salmovské je výrazně odlišná. Měří asi 15 centimetrů a ztvárňuje harmonikáře, který sedí na patníku. Zoubek ji vytvořil, když mu bylo 16 let.
„To bylo ještě před vysokou školou. Byla to první socha, volná kompozice, nepovinný modelování na reálce,“ říká sochař. Právě tahle socha mu prý změnila osud.
„Ten profesor kreslení pak zavolal rodiče do školy a ptal se jich, jestli by jim vadilo, kdyby mě připravoval na uměleckou dráhu a na zkoušku. Takže pak jsem se stal sochařem,“ dodává.
Na výstavě bude asi tři sta soch, které vznikly v rozmezí až 70 let, ta poslední však bude chybět.
Nedodělaná socha zůstane v ateliéru, sochař ji nestihl odlít. Práci mu totiž v současnosti komplikuje ochrnutá ruka. Ale slibuje, že až se zlepší, tak sochu dodělá a pak vystaví.
