V nižborské sklárně vznikají špičkové věci. Třeba Čeští lvi
Průměrný návštěvník Nižbora by si dvou komínů, které ční přes Berounku, asi nijak zvlášť nevšiml. Přitom vedou k pecím, kde se už 200 let dělá nejhezčí sklo nejméně v celém kraji.
Zvenčí to moc nevypadá, ale sklárna Rückl má i dnes 175 zaměstnanců a pyšní se řadou ocenění. Tím největším je, že dostává náročné zakázky. Vyrábějí tam i sošky Českého lva pro nejlepší herce a filmové režiséry.
“Když jsem začínal, tak jsem dělal dva za celý den. Dneska udělám čtyři.“
Jarda Mádle je nejšikovnější brusič celé nižborské sklárny. Dostává proto na starosti nejprestižnější zakázky. Třeba České lvy.
„Vybrousil jsem jich 27,“ říká a dodává, že nepovedení lvi se sestřepují, čili rozbijí.
Ze žhavé pece a vlhké brusírny cestují lvi na pískovnu. Tady stráví nejvíc času. „Jeden lev, znamená celodenní práci,“ říká Eva Vitá.
„Musí se to zavřít, aby tam cirkuloval tlak vzduchu. A speciální pistolí pískujete lva. Nesmíte nic pokazit.“
Dva tucty lvů brány nižborské sklárny opustí letos už podvanácté. Všichni, kteří na nich pracovali, si pak nenechají ujít následný přímý televizní přenos z jejich předávání, shrnuje brusič Jarda Mádle:
„Vidím to jiným okem, než ostatní. Ale tohle se mi líbí, protože to má v sobě něco českého. Češi se přirovnávají ke lvu. Právě proto má pro mě soška význam. Beru lva do ruky a říkám si, tak toho bude třeba mít třeba ten nebo ten herec.“
