V pražské Městské knihovně se představuje avantgarda z let 1938 až 1948

Jaké dílo po sobě zanechali umělci, kteří začali tvořit ve stínu druhé světové války? Jaký vztah měli k umění svých předchůdců, stoupenců avantgardního vyjádření? Jak se na jejich tvorbě podepsal totalitní režim - nacistický a později i komunistický?

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Toyen: Spící | Foto: Galerie Pictura

Na tyto otázky se pokouší najít odpověď výstava Konec avantgardy?/Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu. Expozice je k vidění v pražské Městské knihovně do 25. září.

Přehrát

00:00 / 00:00

V pražské Městské knihovně začíná výstava Konec avantgardy?/Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu. Otázky pro koordinátorku výstavy Hanu Rousovou.

Otázka v názvu výstavy je podstatná, jak Rádiu Česko řekla koordinátorka výstavy Hana Rousová:

„Je to citát z velmi vlivného textu mladého básníka Kamila Bednáře z roku 1940, který se jmenoval Slovo k mladým. On mluvil v podstatě za svou generaci. A právě Bednář ve shodě se svými vrstevníky si položil tuto otázku: Konec avantgardy? a odpověděl na ni ano. Je to totiž symptomatické pro nejmladší umělce generace, která nastoupila v období, kdy byly uzavřeny vysoké školy, kdy přirozená kulturní kontinuita byla přerušena, kdy velmi limitovanou hranici měla i osobní komunikace tehdejších tvůrců.“

Výstava podle Rousové na vybraných příkladech odkazuje k propagandistické pseudokultuře nacistického režimu a poté poválečného umění. „Je to zatím vůbec největší výstava o tomto období,“ dodala koordinátorka.

Koncept výstavy nezdůrazňuje žádného autora: „Jsou tu zastoupeni slavní umělci, méně známí i neznámí, je jich přes 50, je tu na 1000 exponátů. Podstatné je, každou tvorbu každého z nich vnímáme jako respektabilní. Můžeme se bavit o některých, kteří patří k známějším, jsou to umělci z okruhu surrealismu Toyen, Štýrský nebo pak z jiných okruhů dobového realismu, jako byl Václav Hejna nebo umělci patřící ke Skupině 42 František Hudeček, František Gross a podobně.“

„Důležité pro nás je, že zdůrazňujeme tvorbu těch, kteří si dokázali udržet vlastní vnitřní svobodu, což je pro umění podstatné vždycky za každého režimu, ale zejména za totalitního,“ uzavřela koordinátorka výstavy Hana Rousová.

Marián Vojtek, Magdalena Slezáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme