V pražském Mánesu vznikají i luxusní kanceláře, z jejich pronájmu by měla být dotovaná galerie
Radikální rekonstrukce budovy pražského Mánesa za 150 milionů korun by měla být hotová koncem roku. Správci Mánesa si přejí v galerii pořádat výstavy světové úrovně a vydělat na ně chtějí mimo jiné pronájmem luxusních kanceláří, které vznikají v prvním patře.
Prach ze stavby se usazuje na nových oknech s výhledem na Pražský hrad. Hluk kladiv a vrtaček přehlušuje zvuk Vltavy, která protéká pod budovou galerie. Právě blízkost řeky a atraktivní výhled by měl do Mánesa přilákat nejenom výtvarníky a obdivovatelé umění, ale také firmy.
„Samozřejmě ten dům se musí nějakým způsobem také uživit,“ říká jeden ze členů správní rady Nadace českého výtvarného umění Petr Kuthan.
V prvním patře, kde, jak Kuthan podotýká, byl kancelářský provoz i dříve, by mohlo mít po rekonstrukci sídlo až 15 firem. Jednání s některými zájemci už začala. „Částečně už samozřejmě máme jakési předběžné smlouvy, protože to už je nutné ty zájemce zajišťovat dopředu,“ podotýká Kuthan.
V podzemí Mánesa vzniká francouzská restaurace, v prvním nadzemním podlaží velký výstavní prostor s prosklenou střechou a také kavárna a sociální zázemí.
O Mánesu:
Výstavní síň vznikla v roce 1930 jako součást budovy Spolku výtvarných umělců Mánes podle projektu architekta Otakara Novotného. Čistě funkcionalistická budova nahradila zbourané Šítkovské mlýny a v sousedství jejich pozůstatku – renesanční vodárenské věže – vytvořila jednu z dominant vltavských břehů. Prvou akcí, pořádanou v ještě nehotovém interiéru galerie, bylo v březnu 1930 slavnostní shromáždění k 80. narozeninám prezidenta T. G. Masaryka, který též na stavbu galerie přispěl.
Už v době svého vzniku v roce 1930 si to tak přáli členové zakládajícího Spolku výtvarných umělců Mánes, aby i oni na chod galerie měli peníze.
Správci Mánesa si přejí pořádat v galerii výstavy světové úrovně. Budou mít na co navazovat. Historik umění Zdeněk Felix připomíná třeba mezinárodní výstavu z roku 1932.
„A když si vezmete katalog a přečtete si jména těch účastníků, tak zjistíte, že je to něco jako Who is Who dnešní představy o umění 20. století,“ říká Zdeněk Felix.
