Michelangela Buonarottiho zná většina lidí jako autora nástropní klenby Sixtinské kaple. Jenže italský mistr se proslavil i svými kresbami. Těch se dochovaly stovky. Ty nejlepší z nich můžete vidět až do 9. ledna ve vídeňské galerii Albertina. Vybraná díla pocházejí ze sbírek 30 muzejních institucí z Evropy i zámoří.

10:15 8. října 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Podle kurátora výstavy Achima Gnanna je kresba pro Michelangela základem tvorby, nejen vedlejší produkt. Slouží mu jako podklad pro malbu, fresky i sochy. „Přípravná kresba byla po celé 15. století základem prvního nápadu i postupných fází realizace, ať už to byla kresba nebo socha. Kresba byla základem přípravné fáze a často zůstala definitivním modelem,“ vysvětluje kurátor sbírek starého umění Národní galerie v Praze Petr Přibil.

Přestože Michelangelo sám sebe považoval spíše za sochaře, už jeho vrstevníci vnímali jeho malby za vrchol renesance. Podle Přibila to bylo dáno jeho přístupem k tvorbě díla: „Vždycky nás překvapí svou velkorysostí a monumentalitou. Nepochybně to bylo dáno jeho ustrojením, protože on promýšlel nejen realizaci svých výsledných děl, ale podílel se i na konceptu. Stál u ideje i u závěru a promítala se do toho jeho osobnost.“

Hlavním motivem ve Vídni vystavených kreseb je lidské tělo, zejména mužské. „Michelangelo, který byl zřejmě bytostně sochařem, tak jak to vidíme, vyrůstal v neoplatónském prostředí. Jak vidíme například na freskách v Sixtinské kapli, tak lidské tělo nebo člověk je mu protějškem stvořitele, takže ho zobrazuje v monumentální, heroické formě,“ dodává Přibil.

Markéta Bartošová, Lenka Rafaelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít