Veletržní palác prodělává, Národní galerie proto chystá jeho revitalizaci
Veletržní palác v Praze byl původně prvorepublikovým skvostem, do kterého na výstavy různého zboží, automobilů nebo letadel proudily desítky návštěvníků. Na přelomu tisíciletí je ale funkcionalistická budova spíše opuštěným místem, kam na expozice moderního umění zavítá jen hrstka zahraničních turistů. Vedení Národní galerie proto plánuje Veletržní palác oživit.
„Veletržní palác je chronické trauma umělecké obce už hodně dlouho. V podstatě od první republiky se uvažuje o tom, že by se měla vybudovat moderní galerie,“ říká malíř Tomáš Císařovský, který patří v tuzemsku i v zahraničí k výrazným uměleckým osobnostem a jeho dílo mohli návštěvníci vidět právě i ve Veletržním paláci.
Na téma Veletržní palác ve večerních Ozvěnách dne diskutovali náměstek generálního ředitele Národní galerie Nikolaj Savický a kulturní redaktor týdeníku Respekt Jan Vitvar
Výstavní prostor Národní galerie ale není podle něj tím nejvhodnějším místem pro umění: „Já jsem si hodně dlouho myslel, že by se Veletržní palác měl skutečně komplet prodat a za to by se jistě utržily pěkné peníze na výstavbu optimální budovy.“
Podobně mluví i další čeští umělci. Funkcionalistická budova, která v několika podlažích nad sebou seznamuje návštěvníky se současným uměním, připomíná spíše moderní obchodní dům než výstavní prostory, které na začátku dvacátého století původně sloužily jinému účelu.
„Je to stavba, která byla určena pro vystavování různých výrobků, automobilů, ale dokonce i lokomotiv nebo letadel. Z toho důvodu ty prostory nejsou úplně ideální k vystavování uměleckých děl,“ popisuje architekt Zdeněk Lukeš.
‚Znovu zapálit, nebo je i jiné řešení?‘
Název veřejné debaty „Veletržní palác - znovu zapálit, nebo je i jiné řešení?“ o budoucnosti budovy, která se dnes v Holešovicích konala, odkazoval s patřičnou mírou nadsázky na velký požár Veletržního paláce v roce 1974.
Po rekonstrukci začala prostory využívat Národní galerie. Snahou bylo přitáhnout co nejvíce návštěvníků. Zatím je ale už dlouhá léta Veletržní palác pro Národní galerii spíše prodělečným podnikem. Roční provoz přijde na desítky milionů korun a jen zlomek peněz si na sebe výstavní budova vydělá.
„Máme budovu, která sebere 53 procent veškerých provozních nákladů Národní galerie, ale přiláká jen 19 procent diváků,“ uvádí současná čísla náměstek generálního ředitele Národní galerie Nikolaj Savický.
Kdyby to prý šlo, Národní galerie by Veletržní palác opustila. „Ale ono to bohužel tak jednoduché není,“ říká Savický a dále přibližuje:
„Veletržní palác představuje také technologické zázemí. Zhruba osm procent podlahových ploch je využito jako depozitář. Podobně komfortní, technicky vybavený depozitář v podstatě nemáme a znamenalo by to vybudovat jiné budovy v jiných lokalitách.“
„Druhá věc je, že tam jsou poměrně velké administrativní prostory, které mimochodem nejsou zdaleka drahé, protože nejsou klimatizované. To jsou technickoprovozní důvody, které nás vedou k tomu, že Veletržní palác vlastně z racionálních důvodů v dohledné době opustit nemůžeme,“ vysvětluje Savický.
Proč ale palác vůbec prodělává?
Otázkou je, jestli za malou návštěvností nestojí třeba i poloha výstavní budovy, která se nachází v pražských Holešovicích mimo turistické trasy. Kulturní redaktor týdeníku Respekt Jan Vitvar si to ale nemyslí:
„Je pravda, že to není úplné centrum města, je pravda, že se tam asi špatně parkuje. Na druhé straně neznám moc lidí, kteří vyrážejí na výstavy automobilem. Po ruce je tam tramvaj, je tam metro. Myslím, že z jakéhokoli bodu Prahy jste tam za čtvrt hodiny.“
„Zkuste v okolí Veletržního paláce snadno zaparkovat, zkuste se tam dostat od metra, zkuste tam dorazit pěšky – všechny tyto varianty jsou poněkud komplikované,“ oponuje mu ale Nikolaj Savický.
Problém je však možná někde jinde. Podle Vitvara je tou nejobjektivnější výtkou vůči Národní galerii totiž hlavně výstavní nabídka Veletržního paláce: „Jde o propagaci, o to, aby Veletržní palác nějak říkal lidem: Pojďte se sem podívat, pojďte si sem sednout.“
To prý nespraví kavárna, kterou nové vedení Národní galerie už na jaře v prostorách otevřelo, ale atmosféra.
Podle Savického se ovšem dobrá výstavní náplň pro Veletržní palác hledá 17 let. „Je to dlouho trvající problém,“ poznamenává.
„Když chceme přinést velkou zajímavou výstavu ze zahraniční, jednak to něco stojí, za druhé musíme dát galerijní standardy - garance teploty, vlhkosti vzduchu.“ Ty prý ale splňuje ve Veletržním paláci jen několik málo prostor.
Představu o tom, co by Veletržní palác návštěvníkům nabídnout měl, Savický přesto má:
„Chceme, aby se zmenšil prostor stálých expozic na úkor obměňujících se výstav, protože výstavy jsou to, co táhne diváky. Chceme, aby dostali prostor externí kurátoři, kteří přijdou se zajímavými projekty. A domnívám se, že je šance – i s tím, že budou probíhat nějaké úpravy v okolí Veletržního paláce – ho do jisté míry revitalizovat.“
