I televizní šum se stal zdrojem umělecké tvorby. V 60. letech vznikl videoart a námětem jednoho z prvních děl tohoto uměleckého směru se stal právě přeskakující a šumící televizní obraz. Výstava nazvaná Tváře, která dnes začíná v pražské Galerii Rudolfinum, ukazuje portrét zachycený na videu a provede vývojem videoartu.

Tento článek je více než rok starý.

9:56 21. června 2012 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Tvář jako hlavní téma výstavy je významným pojítkem nejen v historii výtvarného umění. Svou podobu má i ve videoartu.

„Jedním z nejtradičnějších námětů výtvarného umění po staletí jako portréty a autoportréty pak samozřejmě převzal pohyblivý obraz – film, ale bylo to právě video, které začíná zachycovat lidskou tvář a učiní z tváře obraz,“ vysvětluje kurátor výstavy Ladislav Kesner.

S příchodem videa a videorekordéru se umělcům teprve otevřely dveře možností dokořán.

„Od poloviny 60. let, kdy přišla videokamera, nejprve autoři hodně experimentovali se samotným obrazem i s televizním obrazem. Většina videoděl byla vytvářena pro televizní monitory,“ přibližuje začátky Kesner.

V 90. letech se ve videoartu začalo experimentovat s prostorem, ale i třeba s velikostí plátna. Jedním z takových autorů je i skotský umělec Douglas Gordon, který se českému publiku představil už před třemi lety.

„V tomhle videu, Confessions, si vybral tři sekvence z černobílého filmu o Frankensteinovi z roku 1931, které zpomalil. Ukazuje je na dvou obrazovkách – na jedné je ten obraz v negativu a ještě běží pozpátku,“ popisuje Kesner.

Neopomenutelnou postavou, otcem zakladatelem videoartu, je Peter Campus. Jeho jedinečné vizualizace na téma tváře mají až filosofický charakter.

Přelomové je video Steiny Vasulky, manželky známého Čechoameričana Woodyho Vasulky, který se stal průkopníkem experimentálního videoartu.

Kromě této české stopy je k vidění i video Mlaka/Javořím potokem Miloše Šejna. „Byl to jen jakýsi zkušební materiál, kdy natáčel sám sebe při určité performanci v přírodě. Ležel pod hladinou horské říčky v Krkonoších,“ říká Kesner.

Celá jedna místnost patří významné umělkyni Marině Abramović. Dílo z let 1975 až 2003 neustále rozšiřovala, a kriticky tak reflektuje video předchozí.

V Galerii Rudolfinum můžete celkem vidět do poloviny září 16 umělců světového videoartu.

Lucie Maňourová, Marie Sýkorová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít