Výstava v Císařské konírně přibližuje zapomenutou malířku Růženu Zátkovou
V Císařské konírně Pražského hradu začala tento týden objevná výstava malířky Růženy Zátkové. V Česku málo známá výtvarnice žila na přelomu minulého století a velkou část života strávila v cizině. Žákyně Antonína Slavíčka byla ovlivněna symbolismem a futurismem – především ale byla ženou nespoutaného ducha, která v mnohém předběhla svou dobu.V Císařské konírně o tom najdete mnoho důkazů.
Díky moderním technologiím se podařilo rekonstruovat jedno z vrcholných děl Růženy Zátkové – futuristickou plastiku Beranidlo, která dnes už existuje jen na třech fotografiích. Sochař Michal Gabriel před jednou z nich říká, že se nedá přesně říci jak byla plastika velká ani z čeho byla vyrobena:
„Tady jsme odhadovali, že může jít o nějaký plech nebo bůhví o jaký materiál. Tady vidíte ty lesky, mohl to být lakovaný plech. Tohle jsme netušili, co by mohlo být, ale asi jde o karton, protože nakonec jsme vyzkoušeli, že skutečně papír lze takhle složit, což je podivné, ale opravdu jsme do oblouku složili tenhle útvar.“
Růženu Zátkovou inspirovalo bušení beranidla, které viděla na stavbě blízko svého ateliéru. Jeho rytmickou sílu a pohyb se pokusila vtělit do své sochy. Michal Gabriel dochované snímky plastiky převedl do počítačového modelu a z něj pak v thermoplastu v brněnské tiskárně znovu ožilo dílo, které česká umělkyně vytvarovala téměř před sto lety.
„Tudíž ta socha je vytvořena tak, že se jí vlastně lidské ruce nedotkly. Takže mě připadalo i symbolické, že je to vlastně vytažení z minulosti jen těch tvarů a tady se octla v indiferentním materiálu,“ vysvětluje Gabriel.
V originální a rozmanité tvorbě Růženy zátkové najdeme mimo jiné také koláže, ilustrace inspirované perskými miniaturami, abstraktní obrazy i realistické kresby. Díla byla na výstavu zapůjčena ze soukromých sbírek z Říma, Milána a Londýna.
Malířka žila na svou dobu velmi nekonvenčně. Provdala se nejprve za ruského diplomata a přesídlila z Čech do Itálie, měla přátele mezi vynikajícími umělci své doby. Nesmírně krásná žena inspirovala i hudební skladatele – Igora Stravinského nebo Vítězslava Nováka.
Vždycky ale zůstala svá a tím také nejvíce imponuje kurátorce výstavy Aleně Pomajzlové. „Ač se přátelila s futuristy, s ruskou avantgardou, vždycky si našla svůj způsob vyjádření. Pochopitelně ty impulzy kombinovala, prolínala, využívala, ale v podstatě se snažila o svou vlastní cestu,“ upozorňuje.
Na počátku 20. let minulého století se Růžena Zátková těšila na svou první pražskou výstavu, ale už se jí nedočkala. Zemřela na tuberkulózu v roce 1923, bylo jí pouhých 38 let. Sen se jí plní až teď, po téměř devadesáti letech.
