Zářící dítě Jean-Michel Basquiat
Americký malíř s haitskými kořeny Jean-Michel Basquiat (22. prosince 1960 - 12. srpna 1988) se na výtvarném poli proslavil ve dvou disciplínách: nejdříve v New Yorku jako autor graffiti a později, v 80. letech pak jako významný neo-expresionista. V druhé polovině 70. let ovšem také zformoval kapelu Gray (podle spisovatele Henryho Graye), která nahrála soundtrack k filmu Downtown 81, zaměřeném na manhattanskou subkulturu.
Objevil se v klipu skupiny Blondie a jak známo, zastupoval proslulého DJ Grandmastera Flashe, když některé večery nemohl hrát.
V sedmé dekádě minulého století se ale především v ulicích spodního Manhattanu začaly objevovat graffiti s pseudonymem SAMO© (zkratka pro „same old shit"), jež Basquiat kreslil se svým přítelem Al Diazem. O rok později už v novinách Village Voice vyšel o těchto malbách článek, který nicméně Basquiata od dalšího malování spíše odradil; na zdech domů se pak začaly objevovat nápisy „SAMO IS DEAD".
Poprvé se Basquiat představil veřejnosti v červnu 1980, kdy se zúčastil výstavy The Times Square Show: umělecký kritik René Richard následně vydal v magazínu Artforum o Basquiatovi text nazvaný trefně The Radian Child (Zářící dítě), který umělce představil v mezinárodním měřítku. V následujících letech Jean-Michael vystavoval zejména v New Yorku, ale také pomalu začal pronikat do světových výstavních síní.
V roce 1982 se stal regulérním zástupcem neo-expresionistického hnutí a připojil tak ke jménům jako Julian Schnabel, David Salle nebo Francesco Clemente. Kritika označovala jeho malbu též jako neo-primitivní a srovnávala ji s tvorbou představitelů stylu art-brut (Jean Dubuffet ad.). V té době byl Basquiat rovněž přítelem - v té době ještě skoro neznámé - Madonny a v letech 1984-1986 aktivně spolupracoval s Andy Warholem: z pracovního vztahu se postupně vyvinulo silné přátelství.
Roku 1984 se zvýšil Basquiatův návyk na kokainu a heroinu (užíval kokain, aby zůstal vzhůru celou noc, aby se poté mohl ráno "uspat" heroinem), jež si vypracoval v průběhu let mezi uměleckou komunitou. Začal trpět nestálostí nálad a paranoiou, v přímě úměře k tomu ale rostl zájem o jeho dílo. Úmrtí Andyho Warhola v roce 1987 jej velmi zasáhlo a podle jeho životopisné knihy měla zejména tato událost zásadní vliv na zhoršení stavu depresí.
Basquiat kombinoval spontaneitu s porozuměním jazyku moderního umění. Ve svých zářivých malbách doplněných o černé linie a fleky vycházel z africké a hiphopové kultury i sprejerské subkultury města. Jeho obrazy a umělecké objekty zachycovaly multietnické ovzduší New Yorku i chaotickou realitu velkoměstského života. Basquiat často maloval přímo na zdi, dveře či nábytek stejně jako na plátna - mezi hlavní prvky v jeho dílech patřily hrubě namalované figury, ručně vepsané citáty a matematické vzorce na vícebarevném pozadí: byly to právě tyto „vizuální kakofonie barev a tvarů", které jej tak proslavily.
V roce 1987, rok před svou smrtí, dosáhl Basquiat na svůj věk neobyčejně velké slávy. Během šesti let dokázal nabýt takového úspěchu jako žádný jiný afroamerický výtvarník před ním. 12. srpna 1988 zemřel náhle ve věku 27 let následkem předávkování heroinem.
