Zemřel slavný brazilský architekt Oscar Niemeyer, bylo mu 104 let
Krédo brazilského architekta Oscara Niemeyera znělo: „Když máte velký prostor, který byste si měli podmanit, nejpřirozenější cestou je vyplnit ho křivkami." Jako žák legendárního Le Corbusiera se zapsal do dějin architektury budovami, ze kterých první postavil už ve 30. letech minulého století, a především odvážným projektem nového hlavního města Brasílie, které vyrostlo před padesáti lety.
Deset dní před svými sto pátými narozeninami zemřel světoznámý architekt Oscar Niemeyer. V Brazílii vyhlásili státní smutek za „jednoho z géniů tohoto národa".
Oscar Niemeyer ležel téměř měsíc v nemocnici v Riu de Janeiru, kde bojoval s ledvinovými problémy a zápalem plic. Nemocem nakonec ve vysokém věku podlehl. V televizi i na internetu se po jeho smrti bleskově objevily zpravodajské vstupy, nekrology a komentáře, a hlavně množství fotek připomínající jeho celoživotní dílo.
Brazilský architekt je autorem přibližně šesti set projektů. Mezi nejznámější patří vedle koncepce brazilské metropole také centrála OSN v New Yorku z roku 1952 nebo sídlo Francouzské komunistické strany v Paříži.
Nad životem a dílem braziského architekta Oscara Niemeyera se zamýšlel v poledních Ozvěnách dne komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák
Jde o futuristické stavby bez pravých úhlů, protože legendární Brazilec dával přednost křivkám a zaobleným tvarům. Inspiroval se přírodou a ženským tělem.
„Není o pravý úhel, který mě přitahuje, ani přímka, tvrdá a neohebná, kterou vytvořil člověk. To, co mě přitahuje, je křivka volná a smyslná. Křivka, kterou nacházím v horách mé vlasti, v meandrech našich řek, v oblacích nebe, na těle milované ženy,“ vysvětlil Niemeyer v roce 1996.
Řadu budov navrhl i ve svém rodném městě Riu de Janeiru, například muzeum moderního umění a Sambodrom, kde se pořádají přehlídky samby při karnevalu.
Pro většinu lidí je Niemeyerovo jméno spojeno s jedním z největších urbanisticko-architektonických činů minulého století, a to výstavbou Brasílie, nového hlavního města země. Při pohledu z výšky připomíná letadlo nebo letícího ptáka.
Brasília vznikla na přelomu 50. a 60. let minulého století na „zelené louce", i když v brazilském vnitrozemí by se mělo mluvit spíše o zeleném pralese. Ještě v polovině minulého století nebylo na místě, kde dnes budovy metropole stojí, vůbec nic.
Přesun hlavního města z pobřeží do jádra země inicioval tehdejší brazilský prezident s českými kořeny Juscelino Kubitschek. Urbanistický plán Brasílie pochází od Lúcia Costy.
Oscar Niemeyer pak navrhl většinu klíčových budov, včetně římskokatolické katedrály, do které se vejdou až dva tisíce lidí. Za tuto stavbu dostal Pritzkerovu cenu, považovanou za Nobelovu cenu pro architekty. Navrhl i Národní kongres. Brazilský senát zasedá v budově, která tvoři kopuli, sídlo sněmovny připomíná mísu.
„Každá stavba v Brasílii vypadá krásně, ale dohromady trochu působí jako zapomenutý celek, který pro lidi moc není. Je spíš pro auta, nejsou tam chodníky. Oscar Niemeyer si toho byl vědom a ke konci života to trochu svedl na urbanistu Lúcia Costu, který plánoval rozvržení města, ale kterého Niemeyer sám vybral. Niemeyer přitom říkal, že architektura má být hlavně pro lidi,“ přibližuje redaktor David Koubek, který město vystavěné v pustině navštívil.
Obrys centra Brasílie připomíná letadlo či letícího ptáka
Vznik hlavního města na prostoru ve vymýceném pralese má i své odpůrce. Praktickým oponentům vadí, že kvůli vymýcení pralesa vzniklo ve městě tropické klima bez vláhy, takže město je v letních měsících jen velmi těžce obyvatelné. Jiní vyčítají troufalému počinu jeho absurdnost.
„V Austrálii vzniklo hlavní město Canberra jenom proto, aby se nehádalo Melbourne se Sydney o to, že jedno z těch hlavních měst jednotlivých států bude hlavní město federace," připomíná komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák, že Brasília není jediným projektem tohoto druhu. Podobně vznikla i města jako nigerijská Abudža či indické Nové Dillí.
Niemeyerův život je zajímavý i z jiného pohledu – z tradiční rodiny statkářů a z typického bohéma v Riu de Janeiru se stal architektem a také zatvrzelým komunistou. Za doby vojenské diktatury v Brazílii proto musel do exilu do Francie. K uspořádání v Brazílii však byl kritický i po svém návratu.
