'Pavouk' Synek zaujal už v dorostu. Z třetí olympijské medaile ho bolí za krkem

Velký sen o zlatu se znovu rozplynul, skifař Ondřej Synek má z Ria bronzovou olympijskou medaili. Jeho kariéra je i bez olympijského triumfu plná úspěchů. Trenér Milan Doleček si ho před lety všiml díky ideální veslařské postavě.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ondřej Synek a jeho třetí olympijská medaile | Foto: ASC Dukla Ivana Roháčková

„Když jsem si poprvé sedl do lodi, vůbec jsem nevěděl, že se ve veslování závodí. Do loděnice mě přivedl bratranec, který vesloval. Byla tam super parta kamarádů, které mám dodnes. První závody jsem vyhrál až po čtyřech letech,“ vzpomíná na začátky své kariéry Ondřej Synek.

Od té doby čtyřikrát vyhrál mistrovství světa a má tři olympijské medaile. Neobešlo by se to bez trenéra Milana Dolečka, který Synka poprvé viděl v dorostu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Dlouhé ruce, dlouhé nohy. Ondřej Synek připomínal pavouka, což je ideální postava pro veslaře

„Z lodi vystupoval pavouk. Vystrčila se dlouhatánská noha a dlouhatánská ruka, to mě zaujalo, protože to jsou parametry postavy ideálního veslaře – dlouhé končetiny, kratší tělo. Ten moment si dodnes pamatuji, bylo to poprvé, kdy jsem si zafixoval, že to je on,“ vypráví trenér.

Pavouk, který vystupuje z lodě, Milana Dolečka zaujal. Ale nejsou to jen fyzické proporce, které Ondřeje Synka posouvaly v jeho kariéře dál. K dalšímu šampionátům, k dalším olympijským cyklům. Jeho vůle ho tlačila dál už od veslařského dětství.

„Vždycky chtěl jezdit s lepšími, než byl on, a snažil se jim vyrovnat. To byl jeho tah na bránu, který mě zaujal. Pořád se snažil být lepší a lepší,“ dodává Milan Doleček.

Snaha neustále se zlepšovat Ondřeje Synka neopouští po celou jeho kariéru. „Pořád to musí být zábava, protože veslování je tak debilní sport, že to strašně bolí a člověk to musí přemáhat. Už jsem dokončil 16. sezonu a občas je to rutina a povolání,“ přemýšlí sám veslař.

Třetí olympijskou medaili věnoval rodině i celému týmu. „Rodina se mnou má velkou trpělivost, bez trenéra by to taky nešlo. Celý rok jsem trénoval s Kubou Podrazilem a Lukášem Helešicem, ti mě dotáhli až sem. Pak celý tým fyzioterapeutů a kluci od nás z Dukly. Je to celý tým, který se okolo mě motá,“ jmenuje Synek

I díky lidem kolem čtyřikrát mistrovství světa, dvakrát za sebou byl na olympijských hrách stříbrný, z Ria poveze bronz. „Olympiádu jsem nevyhrál a možná ji už ani nevyhraju. Chtěl bych ještě vydržet do Tokia, jestli vydrží zdraví. Letos se to zkomplikovalo, když jsem se dozvěděl, že mám zlomený obratel.“

Další kariéru mu snad nezkomplikuje ani bronzová medaile z Ria, která v nadsázce vyvolala další zdravotní problémy. „Je hodně těžká. Až moc na můj vkus. Bolí mě za krkem,“ postěžoval si Ondřej Synek.

František Kuna, Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru