Olympijská myšlenka stále sjednocuje, říká Mečíř. Vítěz ze Soulu pomáhá v Riu slovenským tenistům
Grandslamových šampionů se v bývalém Československu narodila spousta, ale olympijský vítěz v tenise pouze jeden. Miloslav Mečíř získal na hrách v Soulu v roce 1988 zlato v singlu a k tomu ještě bronzovou medaili v deblu. Další olympijské turnaje už viděl jen jako host nebo trenér. Teď v Riu zažije osmé hry.
Miloslav Mečíř je v Riu se slovenskými tenisty. Jinak chodí často relaxovat na ryby, na vodní lyže nebo hraje lední hokej, který prý prospívá operovaným zádům.
„Dá se říct, že hrajeme hokej v rukavičkách. Když vidím, že je někdo moc přemotivovaný a žene se k mantinelu, nechám ho vzít si puk,“ usmívá se Mečíř.
Ten zároveň prozradil, že slovenští tenisté jednou ročně hrají tradiční zápas proti Čechům. „Děláme to hlavně kvůli pohybu,“ řekl.
Miloslav Mečíř toužil po účasti na olympijských hrách už jako dítě, přiznal redaktorovi Radiožurnálu Jaroslavu Plašilovi v Riu
Ještě jako aktivního tenistu Mečíře omezovala bolavá záda, takže už v šestadvaceti letech ukončil kariéru. Z olympijského turnaje dva roky před tím se ale neomluvil.
„Byl jsem na injekcích. Na olympiádě to bylo stabilnější, ale kdybych řekl, že mě to bolí, nehrál bych. Po olympiádě jsem ale toužil už jako malý chlapec. Byla to pro mě svým způsobem odměna a velká motivace. Kdo jede na olympiádu, to je pro mě sportovec,“ přiznává Mečíř.
Mrzí ho, když vidí některé hráče, jak se jim na olympijský turnaj nechce. Také si však myslí, že jde o přechodnou záležitost. Tenis podle něj na hry patří a současné omluvenky na tom nic nezmění.
„I když se pár hvězd odvolá, olympiáda je v tomhle silná a poběží dál. Zažil jsem to i na Wimbledonu, kde byly krizové roky i bojkoty, ale tradice a velikost akce je taková, že jí umožňuje pokračovat,“ říká dvaapadesátiletý rodák z Bojnic.
Pro Mečíře je důležitá olympijská myšlenka zejména v dnešní době, kdy se páchají teroristické útoky. „Olympijská myšlenka sjednocuje mírový svět a není tam žádná nenávist,“ dodává slovenský tenista.
