Americké úřady povolily ženskou viagru. Revoluční objev i podvod, míní vědci
Poprvé v historii americké úřady schválily ženskou viagru. Lék na povzbuzení sexuální touhy přitom v minulosti už dvakrát zamítly. Pilulka se jménem Flibanserin by měla pomáhat hlavně ženám v období přechodu, které ztratily sexuální apetit. Přípravek posílí chemické látky v mozku, které ovlivňují náladu. Studie z roku 2002 prokázala, že se ztrátou libida bojuje jedna třetina Američanek.
Takzvaná růžová pilulka s sebou nese řadu vedlejších efektů, což byl také důvod, proč ji americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv už několikrát zamítl.
Ženám může být nevolno, úzko a můžou trpět závratěmi. Přípravek má proto i řadu odpůrců, mezi nimi je i americká lékařka Julia Heimanová.
Americké úřady povolily první takzvanou viagru pro ženy. Účinností se ale s modrou pilulkou nedá srovnat, důvodem je podle sexuologa Petra Weisse rozdílnost v sexualitě žen a mužů
Podle ní farmaceutické společnosti argumentují problémy v mezilidských vztazích. Díky tomuto tlaku následně americké úřady schvalují přípravky, které z vědeckého hlediska nejsou vůbec vhodné.
Medikament se nesmí míchat s alkoholem nebo jinými léky. Užívá se také jinak než mužská viagra – pravidelně každý den po dobu několika týdnů. Zlepšení by se mělo projevit časem, i když kritici tvrdí, že efekt není nějak výrazně silný.
„Domnívám se, že tento lék nebude až tak úspěšný, jako byla kdysi viagra. Působí pouze u některých žen, a to nárůstem sexuální potřeby o 37 procent. Má to omezený účinek. Když to vezmeme ve srovnání s viagrou, tak tento lék měl účinnost 92 procent. To znamená, že pomohl 92 procentů mužů, kteří trpěli erektilní dysfunkcí,“ popisuje sexuolog a klinický psycholog Petr Weiss.
Omezený účinek léku přitom přikládá rozdílům mezi ženskou a mužskou sexualitou.
„Já si osobně myslím, že je to především tím, že je ženská sexualita podstatně složitější než ta mužská. Mužská sexualita je více podmíněná biologickými faktory, zatímco ta ženská je obvykle podmíněná více psychologickými a vztahovými faktory. A ovlivnit tyto faktory nějakými léky je podstatně složitější než ovlivnit cévy pánevního dna,“ dodává Weiss.
