Američtí vědci přišli s možným vysvětlením prožitků lidí, kteří přežili klinickou smrt
Vědci mají možná vysvětlení, proč lidé, kterým se podařilo takříkajíc vrátit z druhého břehu - ze stavu klinické smrti - někdy popisují zvláštní prožitky. Například že viděli zářivé světlo a podobně. Tým amerických vědců zveřejnil výsledky pokusů s laboratorními krysami, u kterých krátce po zástavě srdce zachytili výraznou mozkovou aktivitu.
Jednalo se o prudký nárůst elektromagnetických vln, takzvaných gama oscilací, které se zřejmě podílejí na tvorbě vědomí. Tyto impulzy byly dokonce o dost silnější než u živých krys.
„Tým neurovědců z Michiganské univerzity u devíti laboratorních potkanů prokázal to, co už se po desetiletí traduje. Že u části lidí, a zřejmě i zvířat, těsně předtím, než dojde k zániku činnosti neuronálních populací dochází při nedostatečném prokrvení a tedy nedostatku kyslíku a cukru k přechodnému podráždění řady částí mozku,“ vysvětluje docent Martin Bojar z Neurologické kliniky lékařské fakulty Univerzity Karlovy, co američtí vědci vlastně zaznamenali.
To, co američtí vědci prokázali na devíti potkanech, je podle něj pravděpodobně možné interpretovat i pro lidi:
Objev amerických vědců z univerzity v Michiganu přiblížil ve vysílání Radiožurnálu docent Martin Bojar z Neurologické kliniky lékařské fakulty UK
„To znamená, dostali jsme se o kousíček dál, bylo to publikováno v nejprestižnějším časopise Národní vědecké akademie Spojených států. Bude kolem toho jistě plno kontroverzí, ale ta práce je velmi zajímavá a dává věcné, materiální vysvětlení toho, co se části lidí, kteří se navrátí z té jednosměrné cesty ke smrti, děje.“
„Část pacientů sdělila, že umírání je vlastně neobyčejně příjemným zážitkem, a popisovali přesně to, o čem jste hovořila: tunel, světlo, a někdy i krásnou hudbu,“ říká Bojar.
Za značně hypotetickou ale pokládá otázku, zda je myslitelné, že by tyto impulsy v mozku - uměle nabuzené - pomáhaly pacientům, aby se "vrátili" ze stavu klinické smrti:
„Já bych za velký pokrok považoval, kdyby se dál touto problematikou zabývaly i týmy, které by to dokázaly prokázat u pokusných laboratorních zvířat, dejme tomu primátů, a kdyby ty laboratorní pokusy byly navrženy tak, aby byly slučitelné s laboratorní etikou.“
„Je to neobyčejně zajímavá práce, která upoutala pozornost, a říkám, je třeba ji dávat do kontextu s pracemi třeba Raymonda A. Moodyho a dalších psychiatrů a neurofyziologů, kteří toto popisovali u svých pacientů. Mimo jiné tuto zkušenost mají i anesteziologové,“ poznamenává docent Bojar.
