Chytrá řešení pro životní prostředí: Bio z obou stran
Bio z obou stran. I tak se dá ve zkratce říkat projektu, na kterém pracují studenti Ústavu polymerů Vysoké škole chemicko technologické v Praze. Jejich nápad je jedním z těch, které soutěží v projektu Ministerstva životního prostředí Chytrá řešení pro životní prostředí.
V laboratoři stráví 26letý Zdeněk Hošťálek někdy i celý den. S dalšími studenty se podílí na projektu, který by měl umožnit využít současné odpady, v tomto případě oxidy uhlíku, pro výrobu přírodními mechanismy rozložitelného polymeru. Odtud i pracovní název projektu - Bio z obou stran.
„Výsledkem by měl být určitě nový polymer, který by měl sice podobnou strukturu jako některé polymery, které se již vyrábějí, ale měla by tam být změna v tom, že bychom využívali odpadní suroviny, nebo suroviny, které jsou dnes vnímány jako odpadní, a využívali bychom je právě pro reakci části monomerů s těmito surovinami.“
„Tím bychom odlehčili životnímu prostředí, kdyby se tyto suroviny regenerovaly a následně využívaly, než abychom je pouze vypouštěli do ovzduší,“ vysvětluje Hošťálek.
Jan Merna, který tým mladých vědců vede, říká, že cílem je změnit uvažování a nedívat se na oxid uhličitý jako na odpad, ale jako na novou surovinu, která nabízí řadu možností.
„Cesta k tomu vede ale jenom přes vyvinutí vysoce efektivních katalyzátorů, které nám umožní přeměnit oxid uhličitý na výsledný materiál.“
Takže by se z oxidu uhličitého mohla stát igelitová taška, která by byla snadno rozložitelná?
„Přesně tak, jak říkáte. Ten problém je v tom, že byť na tom pracuje velké množství lidí na světě, tak ten postup musí být velice efektivní, aby to mohlo ekonomicky konkurovat současným produktům založeným na ropě,“ doplňuje Merna.
Pokud by se podařilo myšlenku dotáhnout do konce, efekt by mohl být několikanásobný: využití odpadu jako suroviny, výroba přírodními mechanismy rozložitelných látek a přispění ke snížení skleníkového efektu.
