Liberecká univerzita vystavuje první umělecká díla z materiálu 3. tisíciletí, z nanovláken

V budově liberecké univerzity létají netopýři a motýli. Tamní vědci tam ovšem nevybudovali zimoviště létajících savců ani motýlí dům, ale uspořádali unikátní výstavu Nanovariace. Jedná se o umělecká díla z nanovláken tisíckrát tenčích, než je lidský vlas.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Výroba nanovlákna | Foto: Filip Jandourek

Právě v Liberci vyvinuli první průmyslový stroj na výrobu nanovláken, který se teď úspěšně prodává ve světě. Svatoslav Krotký, který učí na katedře designu, začal jako první experimentálně nanovlákna využívat v umění.

„Já z toho dělám výtvarné věci, v podstatě takový pokus esteticky nějak to vlákno zhodnotit. Když jsem se s tím poprvé seznámil, všiml jsem si, že látka razantně reaguje na vlhko, že se ve vlhkém prostředí rozpouští. Tak jsem do povrchu pokrytého nanovláknem začal kreslit,“ vysvětluje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na zahájení výstavy Nanovariace na Technické univerzitě v Liberci natáčela redaktorka Ivana Bernáthová.

„V poslední době jsou to spíš malé plastiky, které jsou buď z nějakého vodivého matriálu, protože to potřebuje vodivé prostředí. A tam se dá využít pavoučí síť, kterou nanovlákno dělá, je sice nepravidelná, ale pavučina to je. Umisťuji to výš, aby se na to třeba nedýchlo. A má to prodyšnost a transparenci, která je tomu vláknu vlastní,“ doplňuje Krotký.

Podle některých návštěvníků výstavy by nebylo od věci obléknout do nanovláken modelky,textilní fakulta totiž pořádá módní přehlídky. Ale nanovlákenné struktury jsou tak průhledné, že by musela vernisáž začít po 22 hodině, smál se historik umění Oldřich Palata.

„Úpřimně řečeno otázka je, jestli by se to muselo udělat, když se z toho stane móda. Móda jak známo, přináší diktát, který se rozšíří bez ohledu na to, jestli je to zdravé, logické, hezké anebo nedej bože mravné.“

Podle Oldřicha Palaty je výstava nanovariace důkazem zajímavého propojení vědy a umění. V tom ale není akademický malíř Svatoslav Krotký osamoceným průkopníkem.

„Kdybychom se podívali do období dávné antiky na slavné řecké sochařství, tak Polykleitův kánon je jen matematický kalkul uplatněný v umělecké tvorbě. Stejně tak bychom to mohli vidět i na středověkých katedrálách, na průčelích. I za tím je skrytá matematika a nějaká věda. Také renesance je proslulá sepětím umění a vědy. Leonardo da Vinci a pitvání, anatomické studie,“ přibližuje.

„A ve své podstatě je dobře, že i v současné době a tady na technické univerzitě dochází k prolnutí nejen náhledu na technické možnosti nových materiálů, ale i uměleckého zhodnocení. Protože jsou tady kapacity, odborníci a lidé co mají k sobě blízko, o to je snazší přijít s něčím novým a vyzkoušet něco, co zatím nikdo nezkoušel,“ dodává.

Ivana Bernáthová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme