Nobelova cena mrtvému vědci zůstane, rozhodla komise

Zesnulý Ralph Steinman zůstane laureátem Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii. Rozhodla o tom Nobelova komise navzdory pravidlu, že se cena nesmí udělovat posmrtně. Při přiznání ceny v pondělí ráno totiž komise ještě netušila, že vědec zemřel.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ralph  Steinman, nositel Nobelovy ceny za medicínu

Ralph Steinman, nositel Nobelovy ceny za medicínu | Zdroj: Reuters

Steinman ocenění získal společně s Američanem Brucem Beutlerem a Francouzem Julesem Hoffmanem. Trojice se zabývala lidským imunitním systémem.

Profesor Steinman se z rakoviny slinivky, které podlehl, léčil pomocí dendritických buněk. Tedy právě metodou, za kterou měl dostat nejvyšší vědecké ocenění.

„Letošní laureáti Nobelovy ceny vnesli revoluci do našeho chápání imunitního systému objevením klíčových principů jeho aktivace,“ uvedla v oficiálním zdůvodnění svého rozhodnutí švédská Akademie věd. Výzkum oceněných imunologů vedl k vývoji nových vakcín, které stimulují imunitní systém k útoku na nádory.

Podle pravidel z roku 1974 se Nobelova cena nesmí udělovat posmrtně. Komise se však o smrti 68letého vědce dozvěděla od jeho rodiny až v pondělí odpoledne, kdy mu chtěla pogratulovat.

V minulosti bylo dvakrát vyhlášeno udělení Nobelovy ceny už zesnulé osobě. V roce 1931 dostal cenu za literaturu švédský básník Erik Axel Karlfeldt a v roce 1961 cenu za mír generální tajemník OSN Dag Hammarskjöld. Oba zemřeli po nominaci na ocenění. Po roce 1974 zemřel po vyhlášení, ale před vlastním převzetím Nobelovy ceny za ekonomii Kanaďan William Vickrey.

Mluvčí Nobelova výboru připustila, že podobný případ jako nyní se ještě nikdy nestal. Po mimořádném jednání výbor došel k závěru, že Steinman bude oceněn. Nadace to vysvětluje tak, že ocenění bylo myšleno v dobré víře za předpokladu, že imunolog žije. Finanční odměnu náležící Steinmanovi převede nadace na další výzkum léčby rakoviny.

Naděje na léčbu rakoviny

„Profesor Steinman objevil dendritické buňky téměř před čtyřiceti lety. Během té doby se ukázalo, že to jsou vůbec nejdůležitější buňky pro to, aby v našem organismu mohla být zahájena plnohodnotná imunitní reakce,“ vysvětluje zástupce přednosty Ústavu imunologie z 2. lékařské fakulty UK Radek Špíšek.

Přehrát

00:00 / 00:00

Význam objevu Ralpha Steinmana popsal v Ozvěnách dne Radek Špíšek z 2. lékařské fakulty UK

Podle něj si lze buňky zjednodušeně představit jako detektory nebezpečí. „Dendritické buňky sedí ve všech tkáních v našem organismu a neustále pohlcují všechny látky, které se v jejich okolí vyskytují. A vyhodnocují, jestli to co právě pohltily, je pro náš organismus nebezpečné, nebo není,“ popisuje Špíšek.

Pokud se rozhodnou, že pohlcená látka nebo struktura je nebezpečná, tak se dendritické buňky aktivují a přesouvají se do lymfatických uzlin. Tam předávají informaci o nebezpečí dalším buňkám imunitního systému a aktivují je. Bez dendritických buněk by se lidské tělo nedokázalo vypořádat třeba s infekcemi.

Steinman měl sen, aby se jím objasněný mechanismus dostal do praktické medicíny. Podle Radka Špíška existují tři oblasti, kde už se s objevem experimentuje. „Buňky mohou fungovat špatně, pak nedojde k imunitní reakci. Někdy mohou být naopak příliš aktivní a nepoznají, zda se potkaly s virem nebo bakterií, nebo jen s vlastní buňkou, a aktivují se zcela zbytečně, zahájí imunitní reakci vůči vlastním tkáním a způsobí onemocnění,“ uvádí Špíšek.

Zvažuje se i podávání buněk pacientům, aby u nich vyvolaly imunitní reakci. To se nyní intenzivně zkoumá, například při pokusech o zpomalení či zastavení postupu nádorového onemocnění. Jestli budou pokusy úspěšné se však ukáže nejdříve za pět až sedm let.

Adéla Havránková, Veronika Sedláčková, Mirko Kašpar Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme