Otisky policie sbírá už 110 let. Snímá je štětečky z veverčích ocásků i světélkujícími chemikáliemi
Desítky tisíc zločinců nebo neznámých obětí vražd už pomohla policii identifikovat kriminalistická daktyloskopie. Technika, kterou čeští vyšetřovatelé oficiálně využívají více než sto let, vznikla v Anglii a o její rozvoj se velkou měrou zasloužil také český vědec Jan Evangelista Purkyně. Od roku 1903 je v českých databázích otisků prstů a stop více než půl milionu položek.
O tom, jestli je možné vyčíst z ruky osud člověka, se dá diskutovat. Identita určité osoby podle otisku, který po doteku zanechá, to už je jednoznačně prokazatelná věc.
„Daktyloskopie jako vědecká forenzní disciplína je založená na třech fyziologických zákonech. A to je individuálnost – není na světě dvou jedinců, kteří by měli stejné otisky prstů. Potom je to relativní stálost – otisky prstů daného jedince jsou od narození až do jeho smrti neměnné. Třetí zákon daktyloskopie je neodstranitelnost. To znamená, že papilární linie nám vznikají už v zárodečné vrstvě,“ vysvětluje šéf oddělení daktyloskopie Kriminalistického ústavu Praha Jozef Balint.
O pravidla kriminalistické daktyloskopie se zajímala redaktorka Evelyna Kulíšková
Pravděpodobnost, že by dva lidé měli shodný obraz papilárních linií, tedy shodné linie na prstech, je 1:56 miliardám. Mohou za to především specifické znaky, takzvané markanty, podle kterých se pak otisky v databázi porovnávají se získanými stopami na místě činu.
„Když je linie přerušená, tak to je začátek nebo konec. Když je tam krátká vloženka mezi dvěma průběžnými papilárními liniemi. Když je tam takzvané rozdvojení, vidlička, trojité rozdvojení. Může tam být i takzvaný ostrůvek vložený. To jsou pro nás ty markanty a na základě toho určujeme individuální identifikaci,“ popisuje.
Počítač urychlí práci o měsíce
Dříve takové zkoumání otisků pomocí lupy trvalo i několik měsíců. Dnes kriminalistům velmi pomáhá výpočetní technika, kdy jsou speciální programy schopné najít shody během chvíle.
„Každá nová stopa zajištěná na místě činu se nahraje do automatizovaného daktyloskopického identifikačního systému, takzvaného AFIS, a provede se její porovnání proti celé databázi jak otisků prstů známých – kde víme, komu patří – tak proti stopám z míst dosud neobjasněných případů trestných činů.“
Ke zviditelnění a snímání otisků z nejrůznějších předmětů z místa činu se používají jednak různé štětečky – některé syntetické, jiné vyrobené například z pavích per nebo veverčích ocásků – anebo nejrůznější chemikálie.
„Samozřejmě jsou ještě další možnosti, jako je obarvení tekutými prostředky basic yellow, rodamin, ardrox. A to jsou prostředky, které fluoreskují pod laditelným zdrojem světla,“ říká vedoucí oddělení identifikace daktyloskopických stop a trasologie Petr Hlavín.
Otisky prstů, ale také dlaní nebo chodidel je možné sejmout prakticky ze všeho kromě textilu. Tam kriminalisté využívají další techniky identifikace, například rozbor DNA.
„Zajišťujeme také v některých případech otisky třeba u neznámých mrtvol. Přijdou nám sem do laboratoře třeba prsty, které jsou mumifikované, a zase to různě namáčíme. Nebo přijde jenom kůže, ale také už jsme tady měli, že k nám se přišly celé ruce,“ popisuje Hlavín méně příjemnou součást své práce.
A dodává, že na rozdíl od televizních detektivek bývá celý proces v reálu daleko zdlouhavější. Kvalitně zviditelnit a sejmout otisk tak, aby dobře sloužil vyšetřování, prý může trvat i týdny.
