Před 15 lety zemřel Otto Wichterle, proslavil se vynálezem kontaktních čoček
Před patnácti lety zemřel jeden z nejvýznamnějších českých vědců, Otto Wichterle. Jeho vynález, kontaktní čočky, dnes používají miliony lidí po celém světě. Kdyby pracoval ve svobodné zemi, mohl geniální chemik na svém objevu vydělat miliony dolarů. Jenže cestu k pohádkovému bohatství mu překazil tehdejší komunistický režim.
„Díváme se na čočkostroj, který pan profesor Wichterle vyrobil z dětské stavebnice Merkur. Je to už asi třetí generace, protože originální zařízení bylo poháněno dynamem z jízdního kola. A tohle je poháněno motorkem z gramofonu,“ ukazuje vědec Jiří Michálek z Ústavu makromolekulární chemie na přístroj, se kterým Otto Wichterle vyráběl gelové kontaktní čočky.
„Tady vidíme spoustu unášečů, na každém z nich najdeme jednu odlévací formu,“ doplňuje.
Před patnácti lety zemřel jeden z nejvýznamnějších českých vědců, Otto Wichterle. O téma se zajímala redaktorka Petra Benešová
K výrobě čoček stačila geniálnímu chemikovi taková jednoduchá aparatura. „První kontaktní čočky odlil v roce 1961, říká se, že je odlil doma na čočkostroji z Merkuru na Štědrý den,“ připomíná předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš.
Profesor Wichterle si vynálezy patentoval, ale nebylo mu to v tehdejším totalitním režimu moc platné. „Vláda se toho vynálezu zbavila tím, že ho prodala za poměrně humornou cenu do Spojených států. Samozřejmě americké firmy jsou vynalézavé a začaly zpochybňovat, že profesor Wichterle je opravdu ten, kdo má na tom největší zásluhu a začaly jeho patenty obcházet,“ vysvětluje Drahoš.
Nakonec Otto Wichterle u soudu v USA dokázal, že kontaktní čočky jsou jeho originálním vynálezem. Americká firma, která si právo na Wichterleho čočky koupila, tak díky jeho svědectví inkasovala desítky milionů dolarů. S českou Akademií věd se už o ně ale nemusela dělit.
„Znamenalo to pouze to, že ty ostatní americké firmy musely zaplatit té jedné americké poměrně hodně peněz. To se soudruhům z Československa tehdy nepovedlo,“ konstatuje předseda AV ČR.
Kontaktní čočky nebyly jediné, na čem profesor Wichterle pracoval. Známé je také jeho umělé polyamidové vlákno silon.
Profesor Václav Pačes ve vysílání Radiožurnálu vzpomněl, že na nápad umělého vlákna přišel Wichterle u Bati, kde pracoval ve výzkumných chemických dílnách.
„To byla kyselina kaprolaktamová, se kterou on pracoval. Měl takovou kuličku z toho udělanou a skleněnou tyčinkou, kterou nahřál, z toho začal vytahovat vlákna. Uvědomil si, že vlákna jsou materiál, který by se dal velmi dobře využít. Šel za Baťou, vysvětlil mu to a okamžitě mu otevřely nové prostory, řekli mu, ať si objedná, co potřebuje do laboratoře, dali mu tolik lidí, kolik potřeboval a vznikl silon,“ připomíná.
Na spolupráci s profesorem Wichterlem vzpomíná také vědec Jiří Michálek, který s ním dlouhá léta pracoval. „Pan profesor byl noblesní člověk, měl obrovský rozhled a bylo úžasné s ním o věcech diskutovat,“ vzpomíná.
Otto Wichterle se za svého života zapojil i do politiky a stal se jedním z iniciátorů manifestu Dva tisíce slov. Pro tehdejší komunistický režim byl během normalizace nepohodlnou osobou. Sám uznával osobní i profesní svobodu, jak řekl na jednom z archivních záznamů:
„Pochybování je ve vědě dokonce nezbytné. A hledat tu skutečnou pravdu, to je naprosto jedna z nejplodnějších vědeckých metod.“
Význam a práci Otty Wichterleho přiblížil v Ranním Interview Radiožurnálu biochemik profesor Václav Pačes.
Inspirací byl i pro svého syna Kamila Wichterleho, profesora chemického inženýrství. „On nepoučoval takovým způsobem: musí se to dělat takhle. On říkal: dělá se to takhle a dělá se to proto takhle,“ připomíná.
Otto Wichterle se o vědu a výzkum zajímal do konce svého života. Zemřel 18. srpna 1998 ve věku nedožitých 85 let.
