Rezonující chrám na Maltě

Zvuk o frekvenci 110 hertzů rezonuje v maltské podzemní svatyni Hal Saflieni tak, že to člověku zní jako hřmění. Vědci nevylučují, že rezonance mohly působit na funkce mozku a psychiku kněží i návštěvníků chrámu.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hal Saflieni na Maltě

Hal Saflieni na Maltě | Foto: licence GNU Free Documentation License

Tisíciletí před vznikem anglického Stonehenge vznikaly megalitické stavby na středomořských ostrovech Malta a Gozo. K nejkrásnějším chrámům z tohoto období patří podzemní svatyně (tzv. hypogeum) Hal Saflieni vytesaná ve skále. Hypogeum tvoří třípatrový, více než 10 metrů hluboký komplex chodeb, komor a výklenů o celkové ploše přes 500 metrů čtverečních. Svatyně budovaná postupně v období od roku 3500 př.n.l. do roku 2500 př.n.l byla objevena náhodou až v roce 1902.

Maltští archeologové spojili síly s americkými fyziky a proměřili akustické vlastnosti hypogea. Ukázalo se, že "akustickým srdcem" svatyně je malý výklenek označovaný jako "Komnata zázraků". Pokud v jeho nejzazším koutě zazní hluboký mužský hlas, začne zvuk rezonovat celou svatyní.

"Ta rezonance je skutečně výjimečná. Slyšíte hlas hřmít všude kolem," říká Joseph Farrugia, který má výzkum hypogea na starosti.

"Spící kněžka", soška nalezená v Hal Saflieni | Foto: public domain

Jak na nás působí zvuk

Podobné rezonanční schopnosti byly již dříve odhaleny v některých megalitických stavbách ve Velké Británii. Obvykle dochází k maximální rezonanci při frekvencích zvuku od 95 do 120 Hz. To je přibližně frekvence hlubokého mužského hlasu. Hypogeum Hal Saflieni rezonuje při frekvenci zvuku 110 až 111 Hz. Není jasné, zda to byl záměr stavitelů svatyně, nebo zda jde o výsledek náhody. Každopádně mohly rezonující zvukové vlny na návštěvníky svatyně významně působit.

V roce 2008 testovali vědci pod vedením Iana Cooka z Kalifornské univerzity v Los Angeles aktivitu mozku dobrovolníků vystavených rezonujícímu zvuku o různých frekvencích. Právě při frekvenci 110 Hz docházelo k náhlým změnám v aktivitě mozkové kůry čelních laloků. Potlačena byla aktivita řečových center a emoce se dostávaly pod silnější kontrolu pravé mozkové hemisféry. Nelze vyloučit, že dlouhodobé vystavení člověka rezonancím o frekvenci 110 Hz mohlo vést ke změně jeho psychiky a například posílit empatii.

Jaroslav Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme