Tanec, oheň, zpěv. Aulu VŠCHT ovládla zábavná výuka chemie

Za katedrou suše nesedí, ale tancuje. Na tabuli nepíše chemické vzorce, po dětech ani nechce, aby uměly názvosloví organických sloučenin. Žáky vtahuje přímo do učebního procesu, respektive do děje – například do fotosyntézy. Výuka chemie tak může být i zábavná a to je hlavní důvod, proč jsou přednáškové sály vědce a učitele Michaela Londesborougha plné.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Michael Londesborough učí chemii zábavně. Z jeho přednášky na VŠCHT | Foto: Klára Bílá

Nad dlouhým stolem přednáškového sálu Vysoké školy chemicko-technologické se vznášejí červené balonky. Ústřední postava, britský vědec z české Akademie věd Michael Londesborough, si sedá. Na stůl. A představuje lidskou tvář chemie.

Sedím vpředu, takže mě nemine první dobrovolnický úkol a pokus. Za šňůrku držím jablko. Splněno. Michael hovoří o generaci Y – tedy současných školácích, kteří mají v rukou naši budoucnost. Ti v aule mají oči dokořán a na tváři fascinující úsměv.

Michael totiž během přednášky tancuje, vdechne helium z balonku a mění hlas. Na akademické půdě rozdělává oheň, zpívá. Do dalších pokusů zapojí i ostatní děti. A to je to, co na českých školách chybí, přiznává učitelka chemie z Gymnázia Nad Štolou Hana Kačerová:

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž ze zábavné hodiny chemie na VŠCHT natočila Klára Bílá

„Přednášky jsou zajímavé, ale my nemáme takové technické možnosti, co má Michael, abychom mohli tohle při běžné výuce. Nicméně se snažíme tímhle způsobem dětem tu chemii představit.“

Na přednášku přivedla i své žáky Jáchyma a Petra.

„Bylo to zajímavé díky těm pokusům. Ve škole jich tolik neděláme. Teorie, to jsou jen vzorce, většině lidí to nic neříká. Ale když je to takhle naživo, tak to dokáže chytnout a udržet pozornost,“ hodnotí.

Chemie se děti bojí. Možná je to jen tím slovem. Podle Michaela ale za to mohou i učitelé, kteří někdy vědu berou moc abstraktně.

„Většina učitelů neučí chemii takhle. Pro mě je věda jediný způsob, jak vnímat a rozumět, chápat, ovlivňovat, tvořit svět okolo. Používám to běžně. Když se na ně koukám, když se koukám na vás, vaše oči, začínám automaticky myslet na molekuly,“ popisuje.

Po přednášce má pak i laik chuť obléknout se do bílého pláště a objevovat kouzlo třeba fotosyntézy.

Lucie Maňourová, Klára Bílá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme