Novou strategií pro odstraňování uranu z životního prostředí by mohly být bakterie. A to pořádně zarostlé.

Tento článek je více než rok starý.

15:00 6. září 2011 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Bakterie Geobacter sulfurreducens patří mezi mikroorganismy, které získávají energii redukcí kovů z prostředí. Mezi kovy, které bakterie dokáže takto „sežrat“, patří uran rozpuštěný ve spodních vodách. Redukcí se sníží jeho rozpustnost a tím i rychlost kontaminace. Méně rozpustná forma se navíc dá snadněji odstranit, což je důvod, proč se Geobacter stal předmětem intenzivního zkoumání v oboru remediace.

Hlavní otázkou bylo, jak celý proces redukce uranu bakteriemi vlastně funguje. V podezření byla dlouhá vláskovitá filamenta neboli pili, která bakterie nese na svém povrchu. Problém je, že je vytváří jen za určitých podmínek – například při poklesu teploty. Vědcům z Michiganské univerzity se však podařilo dokázat, že bakterie s vlásky přemění daleko větší množství uranu než ty bez nich. „Zarostlé“ bakterie redukují uran kolem jednotlivých vlásků mimo svou buňku a díky tomu se jím neotráví. „Nahé“ bakterie to štěstí nemají – uran proniká jejich vnější membránou a bakterie zanedlouho umírají. Povrch vlásků navíc zvětšuje prostor pro výměnu elektronů a celý proces redukce tak zefektivňuje. Vyplývá z toho, že pokud chtějí vědci do remediace uranem znečištěného prostředí zapojit bakterie, měli by se zaměřit na ty „nejvlasatější“.

Zdroj: PNAS

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít