Zahraničních vědců v Česku přibývá. Loni jich zde pobývalo 300
Česko se pro zahraniční vědce stává atraktivní destinací. V posledních měsících míří do tuzemských ústavů stále více badatelů z ciziny. Nejvíce je lákají velká výzkumná centra, která stát buduje za evropské peníze. Někteří vědci, hlavně ze zemí mimo Evropskou unii, ale stále musejí překonávat byrokratické problémy na úřadech.
„Bylo to jednoduché. Z Ústavu organické chemie a biochemie jsem dostal dobrou nabídku k práci a přijal jsem ji. Od roku 2007 jsem proto tady,“ vysvětluje usměvavý Jahn Ullrich z Německa, který v akademickém ústavu vede jeden tým, zabývající se organickou chemií.
Když před lety přišel do Prahy, na začátku se musel obrnit trpělivostí. „Zarazilo mne, jak se cizinecká policie chovala nepřátelsky. Bylo složité a těžké se s nimi na začátku mého pobytu vůbec domluvit.“
Jak ale Jahn Ullrich dodává, jeho kolegové, kteří přišli do Česka v pozdější době, měli cestu skrze úřady snadnější, protože se některá byrokratická nařízení usměrnila.
Dnes už má chemik v Česku druhou rodinu a v Praze se usadil. Zatímco on, jako občan Evropské unie žádná úskalí s povolením pobytu řešit nemusí, hůře jsou na tom badatelé ze třetích zemí.
Podle Hany Huškové z Českého centra mobility, které pomáhá cizincům s vyřizováním dokladů, by se nařízení pro přijímání výzkumníků mohla trochu zmírnit:
„Určitě by bylo fajn, kdyby se ještě více zkrátily lhůty, veškeré náležitosti, které ti vědci podávají. Také musí dodat dokumenty v českém jazyce, což samozřejmě stojí peníze, je to určité zdržení.“
Centrum doporučuje cizincům ze třetích zemí zažádat si místo víza o dlouhodobý pobyt za účelem výzkumu, který podporuje i ministerstvo vnitra.
„Délka pobytu se odvíjí od doby, na kterou dostanou vědci takzvanou dohodu o hostování, což je dohoda, na základě které zde následně vykonávají vědeckou činnost. Minimální doba pobytu jsou dva roky a pak se může prodlužovat, jak dlouho je potřeba,“ říká Pavla Novotná z ministerského odboru azylové a migrační politiky.
Úřad se podle ní snaží vyjít zahraničním vědcům a jejich rodinám co nejvíce vstříc.
„Jedním z problémů byl doklad o zajišťování ubytování pro rodinné příslušníky, který musel být ještě předtím, než k nám vědci s rodinou přijeli. To už v nové právní úpravě plánujeme změnit, aby to bylo jednodušší,“ dodává Novotná.
Na překladech dokumentů do češtiny ale bude stát nadále trvat. Nejčastěji do Česka míří mladí vědci do třiceti tří let a ministerstvo vnitra předpokládá, že jejich počet bude nadále stoupat. Otázkou je, jestli budou mít nová vědecká centra i v dalších letech dostatek peněz na jejich platy.
