Zákony "stříbrné lžičky"

Moc a bohatství se dědí. Britové tomu říkají "narodit se se stříbrnou lžičkou". A zdaleka to neplatí jen v tržních ekonomikách.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Stříbrné lžičky | Foto: licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, User: Rodolph

Síla, s jakou se zákon "stříbrné lžičky" prosazuje, však závisí na tom, čeho si lidé v dané společnosti nejvíce cení, a na pravidlech a zákonech, kterými se společnost řídí.

Není všechno zlato, co se třpytí. Mnohé společnosti měří úspěch jinak, než hmotnými statky. Například australský rybářský kmen Meriamů z ostrova Murray v Torresově úžině si nade vše cení rodiny a dětí. Tanzanijští lovci a sběrači z kmene Hadzů hodnotí člověka podle toho, jak je velký a jakou má sílu. I ve společnostech, které neznají tržní ekonomiku, burzy, akcie a banky, se však mohou prosazovat materiální hodnoty. Arabští kočovníci měří bohatství na velbloudy.

Mezinárodní tým vedený Monique Borgerhoff Mulderovou z University of California sledoval, jak se přenáší bohatství z rodičů na potomky v jednadvaceti různých společnostech z celého světa. Vědci sledovali lovecko-sběračské kmeny i společenstva pastevců a zemědělců.

Ukázalo se, že v pasteveckých národech a ve společnostech, kde je základem obživy zemědělství, funguje zákon "stříbrné lžičky" ještě neúprosněji než v moderních tržních ekonomikách. Potomci dědí stáda a pastviny, pole a sady. Kdo se narodí do rodiny bohatého pastýře, ten má dvacetkrát lepší vyhlídky na bohatství a moc než potomci chudých pastýřů. Děti z bohatých zemědělských rodin se domohou bohatství s jedenáctkrát vyšší pravděpodobností než děti chudých zemědělců.

Naopak, ve společnostech, kde se měří bohatství osobními vlastnostmi (např. fyzickou silou) nebo společenskými vztahy (např. počtem přátel ochotných podělit se o úlovek) se majetek, moc a vliv kumulují mnohem menší měrou. Lovecký um lze jen těžko předat od přírody nešikovnému nebo neduživému potomkovi. A tak potomci vlivného a uznávaného lovce mají ve srovnání s potomky méně vlivných lovců jen třikrát větší šanci dosáhnout otcova významného postavení. Takové společnosti patří k nejvíce rovnostářským.

Zvyky či zákony mohou fungování zákona "stříbrné lžičky" výrazně ovlivnit. Mohou omezit kumulaci bohatství a moci ve společnostech, které si nade vše cení hmotných statků, a naopak posílit kumulaci cenností a moci ve společnostech, které nemají hmotné statky na vrcholu hodnotového žebříčku.

Z výsledků studie zveřejněné předním vědeckým týdeníkem Science vyvodili vědci zajímavé závěry i pro dnešní společnost. Ta má na jedné straně výrazné předpoklady k navození rovnostářství, protože v ní nabývají na významu informace a ty jsou ryze nehmotným statkem. Teoreticky k nim máme všichni stejný přístup. Vliv zákona "stříbrné lžičky" by měl tedy postupem času slábnout. Všichni bychom si měli nést v torně maršálskou hůl a měli by bychom mít vyrovnané šance dopracovat se úspěchu, bohatství a moci.

Ve skutečnosti ale společenské normy a zákony takovému rovnostářství brání. Ke všem informacím nemáme zcela volný přístup. Omezují nás autorská práva, patenty, průmyslové vzory a další ochranná opatření. Člověk nemusí zdědit zlaté cihly, stačí když dostane do vínku autorská práva k úspěšnému softwaru a má vystaráno. "Stříbrná lžička" tak nabývá nových, nehmotných forem a funguje i nadále.

Jaroslav Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme