Jižní Súdán bojuje s rekordní malárií, země je ale prakticky závislá na cizí pomoci

Jedna nemocnice pro milion tři sta tisíc lidí, doktoři jen zahraniční. Taková je situace v Jižním Súdánu, nejmladším státě světa, který se potýká s chudobou, hladem, nevzdělaností i pokračujícími boji mezi rebely a vládními jednotkami. Letos navíc v této africké zemi řádí malárie, která je nejhorší za posledních téměř deset let.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V nemocnici Lékařů bez hranic v jihosúdánském městě Aweil | Foto: Robert Mikoláš

„Otevři ústa, otevři,“ říká doktor malému, asi pětiletému chlapci a stejně ho pobízí i jeho matka. Hoch svinutý do jejího klína ale okolí téměř nevnímá. Musí mu proto otevřít ústa a stříkačkou dostat dovnitř lék, konkrétně kyselinu listovou a paracetamol, na stabilizaci a horečku.

Vše se odehrává v přijímací místnosti jednoho z dětských oddělení nemocnice v městě Aweil na severozápadě Jižního Súdánu. Půlku zařízení provozuje stát, druhou polovinu pak organizace Lékaři bez hranic starající se o pacienty v celkem pěti odděleních.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jižní Súdán bojuje s rekordní malárií, v nemocnici Lékařů bez hranic v městě Aweil natáčel zpravodaj ČRo Robert Mikoláš

Dvě z nich se nacházejí v přízemních zděných pavilonech pokrytých plechovou střechou, tři pak v obřích stanech.

„Všichni pacienti, kteří tady leží, jsou těžké případy malárie, komplikované malárie, mozkové malárie. Není to prostě ta jednoduchá malárie, při které přijdou, dostanou tři tabletky na tři dny,“ vysvětluje Jana Károlyiová, původem ze Slovenska.

Je jednou z celkem 25 zahraničních zdravotníků organizace Lékaři bez hranic působících v Aweilu. V Jižním Súdánu totiž kvůli válce žádní domácí doktoři nejsou.

Doktorka Jana Károlyiová, původem ze Slovenska v nemocnici Lékařů bez hranic v jihosúdánském městě Aweil | Foto: Robert Mikoláš

„V celé naší části nemocnice nemáme jediného lékaře z Jižního Súdánu. Všichni jsou na studiích. Studují přerušovaně, nějakou dobu v Ugandě nebo v Etiopii, pak přeruší a pracují tady. Máme i tréninkové centrum, kde je vyučujeme, zkoušíme a hodnotíme,“ dodává paní Jana, farmaceutka, která je už na své třetí africké misi.

Za sebou má první tři měsíce, dalších šest ji ještě čeká. Jejím hlavním úkolem je starat se o to, aby nemocnice měla dostatek léků, měsíčně totiž ošetří na dva tisíce hlavně dětských pacientů a vše musí dovážet.

„Pokud se jedná o klasickou objednávku, která je třikrát do roka, její doprava sem po moři a pak po silnici trvá 4 až 6 měsíců. Co se týče výpadků životně důležitých léků, letadlem do měsíce tady ty produkty máme,“ popisuje paní Jana.

Její slova se mísí s dětským pláčem, nad hlavami nám hučí ventilace, vedle nás sedí na jedné z mnoha kovových postelí otec kluka, kterého právě přijali. Už týden trpí vysokými horečkami a teď je na kapačkách.

V nemocnici Lékařů bez hranic v jihosúdánském městě Aweil | Foto: Robert Mikoláš

O kousek dál nehybně sedí maminka tříletého chlapce ležícího na břiše, ruce vzpažené vzhůru, jako by se vzdával. Vůbec se nehýbe, jeho tatínek ho aspoň hladí po zádech.

„Ve chvíli, kdy lidé hledající pomoc přijdou do nemocnice v Aweilu, už jsou často těžce nemocní,“ říká lékařka Melissa. „Už v rodné vesnici marodili a pak sem k nám šli třeba tři dny,“ popisuje.

Léčba je tak extrémně náročná, vše tu ale mají zdarma včetně jídla. Hlavní ale je, že mnoha Jihosúdáncům zachrání život a minimálně ještě v příštích čtyřech letech, co tu Lékaři bez hranic chtějí zůstat, pomáhat budou.

„Máme třeba pacienty s tuberkulózou nebo různé zvláštní nemoci. Hlavně teď je období hadích uštknutí. Poslední dva týdny jsme měli hodně takových případů. A také je tady velké množství vztekliny,“ dodává doktorka Jana Károlyiová.

Reportáž vznikla díky podpoře Evropské unie.

Robert Mikoláš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru