Rychlobruslař Zdeněk Haslberger se na olympiádu opět nekvalifikoval a neví, co bude dál
Na evropském šampionátu rychlobruslařů ve víceboji měla česká republika zastoupení i v mužské kategorii. Zdeněk Haslberger po úvodních dvou disciplínách obsadil 30. místo a druhý den už se na hamarském oválu nepředstavil.
Zdeněk Haselberger zůstal dnes už jediným českým rychlobruslařem na světové scéně. Milan Sáblík, mladší bratr Martiny, ukončil kariéru a Pavla Kulmu na ovál nepustí zdravotní problémy. Haselberger, rodák z Nového Města na Moravě, spřádal pro letošní sezonu smělé plány. Start na olympiádě v Soči mezi nimi nechyběl. Zdraví se ale neporoučí.
„Tři dny jsem marodil a pak jsem jel hned dva dny na to závody. Asi jsem to přecenil. Měl jsem radši týden ležet, než aby mi to takhle narušilo měsíc a půl,“ přiznává.
Tréninkové manko už někdejší spoludržitel světového juniorského rekordu ve stíhacím závodě družstev a bronzový medailista z Akademického mistrovství světa 2012 na 5000 metrů nedohnal. Víc než na vlastní úspěchy myslí na podporu české jedničky Martiny Sáblíkové.
„Problém tohoto sportu je, že to někdo musí platit, rychlobruslení nemá malé náklady. Jsem tady hlavně pro Martinu. Pokud jsem schopný ji nějak pomáhat a pokud mě bude potřebovat, tak můžu dál závodit. Jestli mě ale potřebovat nebude, tak mě nikdo za moje výsledky nezaplatí.“
Ve čtyřiadvaceti letech ale většina sportovců myslí především sama na sebe. Zdeněk vlastně žije ve stínu dvojnásobné olympijské vítězky.
„Takhle jsem to nikdy nevnímal. Je pro mě spíš pocta být v jejím týmu. S Martinou jsem začínal, když jsme v podstatě nebyli nic. Z ní ale dnes něco je, zatímco já jsem pořád nic (úsměv). Nijak mě nemrzí, že jsem v jejím stínu, naopak mám velkou radost, že někdo v takový v našem týmu je,“ říká Zdeněk Haslberger.
Parťák se vším všudy
Pomoc dvojnásobné olympijské vítězce spočívá především v tréninku. Například při najíždění kilometrů na kole.
„Martina je závoďák tělem i duši. Když nemůže, což se jí teda moc často nestává, tak ji začnu hecovat a trochu podjíždět. Vím, že se vždycky chytne a půjde po mně, i kdyby tam měla nechat duši. Na ledě si taky pomáháme.“
Ani zdaleka nejde jen o samotnou spoluúčast v přípravě a podporu třeba na silnici nebo ledě.
„Když zajdu do detailů, tak mě těší, že jí můžu připravit i kolo, no a pak ho někam uklidit. Jde o sebemenší pomoc, Martinu to ale potěší. Jsem prostě sparing se vším všudy,“ popisuje.
Parťák se vším všudy
Jenže vzájemné spojení nemusí fungovat nekonečně. Olympijské hry v Soči a neúčast na nich může v případě mladého rychlobruslaře ovlivnit celou jeho další sportovní kariéru.
„Můj termín byl rok 2014 olympiáda v Soči, takže nevím, co teď budu dál dělat. Letos jsem opravdu doufal, že se na olympiádu dostanu. Náznaky byly už před čtyřmi roky, vzhledem k tomu, jaké výsledky jsme tenkrát zajeli. I u juniorského světového rekordu to nevyšlo, to jsme si ale říkali, že v roce 2014 to stoprocentně vyjde,“ dodává Zdeněk Haselberger.
