První desítky Rumunů a Bulharů zkoušejí štěstí na britském pracovním trhu
Do Velké Británie přijíždějí první desítky rumunských a bulharských občanů, které přilákalo otevření tamního pracovního trhu. Příliv desetitisíců imigrantů, o kterém spekuloval bulvární tisk a někteří ostrovní politici, se zatím nekoná. První Rumuny a Bulhary každopádně veřejnost nevítá s otevřenou náručí. Najdou se ale Britové, kteří se za osočování těchto imigrantů stydí a jsou připraveni nezištně pomoct.
„Snažím se tady v Londýně najít pořádnou práci. Mám doma v Rumunsku ženu a dvě děti a musím je uživit. Není to moje první podobná zkušenost. Šest let jsem pracoval na Kypru. Dělal jsem tam hlavně elektrikáře a řidiče," překvapuje solidní angličtinou čtyřicátník pan Eugen.
Do kostela v lepší londýnské čtvrti Muswell Hill si přivezl středně velký kufr. V něm schraňuje celý svůj cestovní majetek. Do jídelny pro chudé ho přivedl inzerát na webu rumunské komunity v Británii.
„Našel jsem nějakou práci na stavbách, ale všichni po mně chtějí další doklady, jako třeba číslo sociálního pojištění. Hlavně že už mám otevřený účet v bance. Práci jsem našel díky lidem z rumunské ambasády, kteří mě tady v jídelně našli,“ popisuje.
V jedné z londýnských jídelen pro chudé natáčel zahraniční zpravodaj ČRo Jiří Hošek
Vývařovna pro bezdomovce a sociálně slabé funguje v baptistickém kostele na severolondýnském Muswell Hillu už 20 let. Martin Stone, který za bohulibý projekt zodpovídá, měl pocit, že je pro „démonizované" rumunské imigranty třeba něco udělat. A tak komunitní prostor nabídl pro jejich setkávání.
„Je to místo, kde lidé dostanou pomoc a kde jim poradí. Že je tu současně nakrmíme, je vlastně druhotné. Tady nejde o jídlo pro lidi, kteří jsou v nouzi. Poskytujeme tu bezpečné místo, kde se zranitelní lidé budou cítit dobře," definuje filozofii zařízení Martin Stone, který může v současné době počítat s pomocí 80 dobrovolníků.
Za to, že prostor nabídl coby místo nedělních setkání rumunským přistěhovalcům, sklidil kritiku hlavně krajně pravicové strany UKIP. Pro Martina je to vlastně důkaz toho, že jde o správnou věc.
Zkušenější pomáhají nováčkům
Skupina čistě oblečených Rumunů, která před pár dny dorazila do Londýna, dostala večeři i něco na zakousnutí s sebou. Svým krajanům, kteří v Británii žijí už déle, nadiktovali noví „gastarbajtři" jména, svou kvalifikaci i kontaktní údaje.
„Setkal jsem se dneska večer se šesti krajany, kteří nově dorazili do Británie. Jsou dezorientovaní, nevědí, na koho se obrátit. Netuší, jak postupovat ve snaze získat určité doklady a potvrzení, a samozřejmě hledají práci," říká Cristian, dobře situovaný Rumun, vzděláním ekonom, který v Londýně žije už čtvrtým rokem. Když se na webu dočetl o dobročinném projektu na Muswell Hillu, nechtěl zůstat stranou.
Peníze z domova vystačily na týden
„Celá šestice je na tom stejně v tom smyslu, že zatím není zoufalá. Ti muži, v průměru jim je kolem 40, mají do začátku nějaké peníze. Vyzařuje z nich naděje, ale netuší, co je tady čeká. Nepřijeli sem kšeftovat nebo čerpat sociální dávky. Přijeli za prací," odpovídá na nevyřčenou otázku Cristian, podle něhož zatím krajané přespávají, kde se dá, a podobně to mají i s hygienou.
Eugen si zřídil provizorní základnu v terminálu jednoho z londýnských letišť. „Počasí je tu vážně deštivé, dva nebo tři dny v kuse lilo; zrovna, když jsem neměl kam jít. Jednou za dva dny se v letištním terminálu jdu do prostor business lounge vysprchovat. Každý den ráno pak vyrazím shánět práci. Peníze, co jsem měl s sebou, mi vystačily na týden na cestování po Londýně," popisuje svůj dosavadní britský režim.
Počet Rumunů a Bulharů, kteří po otevření britského pracovního trhu překročili kanál La Manche, zatím zůstává daleko za očekáváním. Všeobecně se soudí, že na jaře a v létě se situace může dramaticky změnit.
